Záchrana vzácných koní na konci války

V posledních dubnových dnech roku 1945 došlo na Domažlicku k unikátní tajné akci – operace Cowboy, během níž američtí vojáci zachránili sto padesát válečných zajatců a stovky ušlechtilých koní, včetně vzácných lipicánů a hřebce jugoslávského krále.

Americká armáda již stála u hranic Československa, když se k veliteli amerických kavaleristů zcela náhodně dostala zpráva, že u Bělé nad Radbuzou a Hostouně na Domažlicku, soustředili Němci desítky válečných zajatců z evropských zemí i z Ameriky. Kavaleristé z druhé jezdecké skupiny vedené plukovníkem Charlesem H. Reedem dostali za úkol, aby zajatce osvobodili a bezpečně dostali přes hranici na území Německa, které měli Američané pod kontrolou. Před zahájením operace se však vojáci dozvěděli, že ve stájích v Hostouni mají Němci živý poklad nedozírné hodnoty. Z celého okupovaného území tam totiž sváželi nejvzácnější koně. Armádní veterinář z Hostouně dokázal včas informovat generála Reeda, velkého milovníka koní, že Němci mají ve stájích 250 lipicánů císařské jezdecké akademie z Hofburgu ve Vídni, další desítky koní různých plemen, i hřebce jugoslávského krále Petara. Dohromady na 650 ušlechtilých zvířat. Americké jednotky pak 28. dubna zahájily operaci v okolí Bělé nad Radbuzou a Hostouně, přičemž padli dva vojáci. Američané následně zachránili nejen válečné zajatce, ale i koně. Až po oficiálním skončení druhé světové války a zastavení všech bojových operací začala přeprava koní do americké zóny v Německu, 12. května 1945 se stádo vzácných koní vydalo s armádní ochranou na cestu do Bavorska. Lipicáni byli posléze vráceni do Rakouska, zbylí koně jako válečná kořist zamířili do Spojených států. Část se jich později vrátila z USA zpátky do Čech a Slovinska. Tento příběh po únoru 1948 zmizel z učebnic dějepisu a za desetiletí se na něj zapomnělo. Až 60 let po válce začalo pátrání, co se na konci dubna 1945 vlastně odehrálo u zaniklé obce Růžov.

Často se zmiňuje obava o osud vzácných koní, pokud by padli do rukou Sovětů. Ještě před občanskou válkou žilo v Rusku téměř 40 milionů koní, leč kolektivizace a války tento počet zdecimovaly. Ale lidé si pamatovali – jak bolševici při pogromech na Ukrajině stříleli, věšeli a podřezávali ušlechtilé arabské plnokrevníky, protože je považovali za “hračky princů”. Jak odsoudili k trestu smrti dostihového koně, protože představoval vyšší třídu. Výše zmíněný armádní veterinář měl v čerstvé paměti, jak nedávno prchali lidé s jinými lipicány z Budapešti a chtěli najít útočiště alespoň ve Vídni, odkud už jeho koně odešli. Cestou narazili na sovětské jednotky – vojáci se snažili koně zapřáhnout před děla. Osmnáct z nich, kteří se vzpouzeli, na místě postříleli. Když na začátku války vtrhli do polského hřebčína Janow Podlaski, zabrali všechny koně. Ti pak absolvovali tisíce kilometrů na východ. Pochod smrti přežilo jen pár. Také podle očitých svědků bývalo v sovětských jednotkách běžné, že vojáci zabíjeli zdravé koně na jídlo ilegálně. Ať už by ušlechtilí koně z Hostouně putovali po svých do Ruska, nebo posloužili k utišení hladu vojska, rozhodně by skončila staletí uchovávaná tradice klasického jezdeckého umění z Vídně.

Zdroj obrázku Pixabay

https://cdn.myshoptet.com/usr/www.konskeknihy.cz/user/documents/upload/Dokonal%C3%A1%20rasa/dokonala_rasa1.jpg https://www.jezdci.cz/fotky/12988_clanek/21509-img.jpg