Stahování z kůže zkorumpovaného soudce

První významný antický historik a cestovatel Hérodotos z Halikarnasu (484-420 př.n.l.) zapsal velice zajímavý příběh, který popisuje stažení z kůže zaživa zkorumpovaného soudce. Sisamnes (staropersky Čiçamanah) byl soudcem v době vlády perského velkokrále Kambýse II. (staropersky Kambudžija). Dle vyprávění byl usvědčen, že vzal úplatek a následně vynesl nespravedlivý trest. Sám velkokrál Kambýses nařídil jeho zatčení a exemplární potrestání.

Hrozivým Sisamnovým trestem bylo stažení z kůže zaživa. Jednalo se o krutý způsob popravy, který byl praktikován jak v Persii, tak i Babylonii a Chaldeji. Zmínka o tomto trestu se poprvé objevila v akkadském zákoníku (oblast Mezopotámie) napsaném někdy okolo roku 1900 př.n.l. Z Akkadské říše se tento trest postupně rozšířil i do jiných zemí světa a uplatňoval se proti nepřátelům státu. Nejstarší reliéf zobrazující stažení z kůže pochází z Asýrie. Peršané údajně tímto způsobem popravili římského císaře Publia Licinia Valeriana. V Persii se často kůže stahovala jen z některých částí těla, což mohl odsouzený přežít. Z Persie se stahování z kůže dostalo do Říma a Řecka. Nutno zmínit, že stažení z kůže znala celá Malá Asie, Číňané, Mongolové a Japonci. Praktikovali jej dokonce Inkové a Aztékové, kteří měli z kůže staženého boha – Xipe Totec. Během rituálů kněží stahovali žlutě pomalované zajatce, jejich kůži si oblékali a nosili po dvanáct dní.

Pokud jde o provedení samotného trestu, tak k řezání nebyly používány jen speciální nože, ale třeba i ostré úlomky mušlí. V Evropě se stahování z kůže praktikovalo především jako způsob mučení, kdy byly ze zad a hrudi odsouzence odřezávány pruhy kůže. Obecně jde o oblíbený způsob trestu ve společenství pastevců a až do nedávné doby byl praktikován kupříkladu Kyrgyzy, kteří byli i v minulosti vyhledáváni pro svou obratnost při stahování z kůže. Právě jim byla připisována schopnost stáhnout odsouzence tak, aby celou proceduru prožil při plném vědomí. Nutno však podotknout, že drtivá většina lidí dříve podlehla vykrvácení nebo samotnému šoku z bolesti.

Zpět ale k příběhu Sisamnesovy popravy. Jeho kůže byla vyčiněna a použita k čalounění křesla, na kterém předsedal soudním procesům. Jeho úřad následně přešel na jeho syna Otanese (staropersky Utāna). Ten, vědom si osudu svého otce, nikdy nevynesl rozsudek, který byl v rozporu s právem a patrně nepřekvapí, že ani nikdy nevzal úplatek.

Autorem olejomalby “Kambýsův rozsudek” z roku 1498 je vlámský malíř Gerard David (1460-1523). Jde o pravý díl diptychu, tedy dvoukřídlého oltářního obrazu, zobrazujícího příběh zkorumpovaného soudce Sisamna.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons

https://ferrebeekeeper.files.wordpress.com/2015/10/i-b-2-01.jpg