Parietální oko (třetí oko)

Parietální oko (též třetí oko) je světločivný orgán vyrůstající jako váčkovitá vychlípenina z epithalamické části mezimozku některých obratlovců. Vzniká z epifýzy, a to buď z její pineální nebo opravdu z parapineální části. Oba typy třetího oka přitom dle některých autorů nejsou homologické. Parapineální oko se vyskytuje u mihulí, hatérie a u mnohých ještěrů. Obecně nemají tyto útvary schopnost vytvářet obrázkový vjem jako pravé oči obratlovců, pouze vnímají intenzitu světla a dobu osvícení. Přesto se někdy vyvíjí i útvary podobné sítnici, čočce a rohovce. Nejdokonalejší temenní oko si z dávných druhohor až do současnosti uchovala hatérie novozélandská.

Když se před asi 400 miliony lety začali vyvíjet první obratlovci, je více než pravděpodobné, že vidoucí třetí oko na temeni hlavy opravdu měli. Alespoň to tak vypadá podle nálezů na fosilních lebkách. V průběhu dalšího vývoje však temenní (odborně parietální) oko postupně zakrnělo nebo se přesunulo a získalo jiné funkce. U většiny obratlovců včetně lidí se třetí oko skrylo uvnitř lebky a proměnilo se ve žlázu s vnitřní sekrecí. Šišinka, jak se tato žláza jmenuje, produkuje hlavně spánkový hormon melatonin. A tak, i když naše třetí oko nic nevidí, řídí náš denní rytmus, který je závislý na střídání světla a tmy. Existují však i obratlovci, jejichž třetí oko si do jisté míry zachovává svou původní funkci. Obrazové vjemy obvykle zprostředkovat neumí, ale vnímá intenzitu světla. A to se živočichům také může hodit.

Nejvyvinutější třetí oko na temeni hlavy mají hatérie (Sphenodontida), které se poprvé objevují již od druhohor a do současnosti přežila hatérie novozélandská a Guentherova. Hatérie má dobře zachovalou malou čočku i sítnici a mladé hatérie jím nejspíš skutečně vidí. Dospělí jedinci už jím jen rozlišují světlo a tmu. Temenní oko má i řada dalších plazů, která však na první pohled připomíná jen průsvitnou šupinu na temeni hlavy. Tento pozůstatek třetího oka najdete u většiny ještěrů včetně našich ještěrek.

Třetí oko, které funguje jako světločivný orgán, není jen výsadou plazů. Mají jej rovněž mihule, někteří žraloci a v podobě malého na světlo citlivého bodu se nachází na hlavách mnoho druhů ryb. Světlo a tmu vnímají také některé druhy žab – i ony mají na hlavě mezi normálníma očima nenápadné oválné okénko překryté průsvitnou blankou.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons a PixaHive

https://scontent-prg1-1.xx.fbcdn.net/v/t1.6435-9/175440067_278202107193867_8872205054915474075_n.png?_nc_cat=110&ccb=1-3&_nc_sid=730e14&_nc_ohc=LVqTjFvtNqcAX8X-V2x&_nc_ht=scontent-prg1-1.xx&oh=8fdd3cc5360db42c70ea598b337505d9&oe=60A310CA https://lh3.googleusercontent.com/proxy/dZ2jf_ZtIuK4cscW8QirMTBNl9G6rmRjWdWJPL3jrmgunyKMjllqIQgRD_hS1WQk2lh0SbECmi7WMgcP5RxTLHoSgQLYIiZaq5VVmGk0

Napsat komentář