Pozůstatky města Arkaim
Pozůstatky města Arkaim byly nalezeny roku 1987 uprostřed pusté stepi jižního Uralu, daleko od železničních a silničních cest asi 450 km od Čeljabinsku. Průzkum lokality zahájili archeologové z Čeljabinské univerzity, kteří odkryli ruiny starověkého města a pomocí radiouhlíkové metody stanovili stáří zhruba na 4000 let.
Vykopávky nejprve odkryly části zdí, které byly silné 4,5 – 6 metrů, před každou stěnou byl vyhlouben příkop. Arkaim byl okrouhlý s vysokými věžemi a zvnějšku obložený barevnými glazovanými cihlami. Obydlí byla schována za mohutnými obranými stěnami, postavenými z hlíny a dřeva. Oproti tehdejším civilizacím na jihu je zde kámen využíván jen velmi zřídka, pouze u menhirů. Mohutné lichoběžníkové domy byly plánovitě sestaveny jeden vedle druhého, jako loukotě u kola. Po střechách obydlí (ve výšce 3,5 m) vedla cesta pro pěší a vozy. Díky této soustavě vrchních a spodních ulic, vstupních otvorů na střechách domů, se mohl člověk dostat co nejkratší cestou na libovolné místo. Tloušťka stěn domů činila 60 cm a mezi domy nebyly žádné dveře ani průchody, pouze schodiště. Uprostřed města se nacházelo náměstí, patrně určeno pro náboženské obřady. Zachovali se dvě okrouhlé obrané stěny zapasované jedna do druhé, byla tu i třetí, která opásala sídliště v řadě břehové linie, utvořené říčkami Velkou Karagankou a Utjagankou. Archeologické výzkumy odhalily kanalizační soustavu; byly prozkoumány části vodovodu ze dřevěných trubek omáznutých hlínou.
Ve městě mohlo žít zhruba 2,5 až 4 tisíce lidí. Obyvatelé Arkaimu byli, podle kosterních nálezů, vysocí a zřídka byli nemocní. Průměrný vzrůst mužů 172 cm, žen 168 cm. Lidé netrpěli infekčními nemocemi, neměli kazy na zubech, stravovali se jak rostlinou i živočišnou potravou. Průměrný věk činil pouze 30-35 let, z důvodu vysoké úmrtnosti dětí a rodiček, nalezeny jsou i kostry zesnulých ve věku 60 let. Odborníci určili, že jde o Indoevropany. Lidé se ve městě zabývali zemědělstvím, chovem dobytka a hrnčířstvím. Zkoumání leteckých snímků totiž dovolilo rozpoznat podél stěn města pozůstatky polí, přehrad, kanálů, ohrad pro skot a cest. V oblasti byla rovněž nalezena keramika s výřezy a svastikou, rovněž kamenné sošky lidí, koní a bobrů. Zajímavé ale je, že ty se nalézají v okolních polích, každoročně se podaří nalézt dvě až tři. Nedaleko se těžila a zpracovávala měď, téměř v každém domě byla nalezena tavící pícka, bronzové výrobky byly následně vyváženy i do vzdáleného okolí. Průměrná délka existence samotného města Arkaim a jemu podobných sídlišť v okolí je 200 až 300 let. Oblast kolem Arkaimu je dnes často považována za legendární pravlast Árjů. Árjové či Árijci je označení, které pro sebe používaly indoíránské kmeny, které přibližně v letech 1 500-800 př.n.l. osídlily dnešní Indii, Írán a přilehlé země. Toto slovo mohlo mít jak etnický tak sociální význam, nejsou však důkazy že by jej v etnickém smyslu používali Praindoevropané či jiní Indoevropané než Indoíránci.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
