Jimi Hendrix výsadkářem
O důvodech, proč Jimi Hendrix (1942-1970) vstoupil do armády, ze které byl po necelém roce propuštěn, koluje povícero historek. Sám Hendrix tvrdil, že k armádě narukoval zcela z vlastní vůle a po necelém roce předčasně ukončil svou službu z důvodů poranění kotníku a páteře při seskoku. Tuto historku si ale nejspíš vymyslel v následujících letech pro pera žurnalistů, pravděpodobnější se jeví verze, která je i v knize Pokoj plný zrcadel:
12. května 1961 byl Jimi přistižen, jak jel v kradeném vozidle. Strávil den v krizovém centru pro mládež, odkud si ho vyzvedl jeho otec. Za pouhé čtyři dny se stejná situace opakovala a Hendrix strávil osm dní ve vazbě, kde ho čekalo soudní přelíčení a možnost odnětí svobody a tučné pokuty. Hendrix se sice dušoval, že žádné z aut neukradl a neměl ani tušení o tom, že jsou kradená. Tvrdil, že auta ani neřídil, prý v nich jen seděl. Přesto mu hrozilo několik let za mřížemi. Nakonec dostal dvouletý trest odnětí svobody, který mu ale měl být prominut, pokud vstoupí do armády. Následujícího dne se jí na tři roky upsal. Hendrix, ačkoliv je často vykreslován jako hipísácký antimilitaristicky smýšlející člověk, choval armádu v úctě a už dříve projevil s kamarádem zájem o narukování k letectvu. Ani jeden nebyl přijat a to z důvodu nedostatečného fyzického vybavení. 29. května odjel Jimi vlakem na základnu Fort Ord v Kalifornii. V předvečer svého odjezdu ještě stihl odehrát poslední koncert s Tomcats a věnovat Betty Jean levný zásnubní prsten.
31. května dorazil Hendrix na základnu a ihned zažádal o místo písaře u 101. výsadkové divize. Často psal svému otci (jednou i o tom, jak ztratil lístek na autobus) a Betty Jean, které jednou poslal ateliérovou fotku, na které stojí v uniformě před umělým tropickým pozadím a v rukou drží svou kytaru. Za podpis vždy ještě nakreslil malý obrázek své kytary. Z dopisů se zdálo, že mu ze začátku tuhý vojenský řád snad i vyhovoval. Dítě ulice zde muselo dodržovat pevný denní režim a dostávalo poprvé v životě třikrát denně najíst. Po ukončení základního výcviku obdržel hodnost vojína. Na podzim dostal týdenní dovolenou a zajel se podívat domů do Seattlu. Všichni jeho známí, především ale jeho otec, byli na Hendrixe v uniformě hrdí. Při schůzkách s Betty Jean ji stále přemlouval ke sňatku. Na Halloween byl odvelen jako pomocný písař ke své vysněné 101. výsadkové divizi na základnu Fort Campbell v Kentucky. V dopise otci psal, jak je šťastný a udělá vše proto, aby se rodina Hendrixů mohla pyšnit výsadkářskou nášivkou s „křičícím orlem“.
V listopadu roku 1961 cvičil Hendrix v klubovně základny Fort Campbell na kytaru. Uslyšel ho baskytarista Billy Cox, který s ním začal jamovat a spřátelil se s ním. Jejich hudební i osobní přátelství jim vydrželo až do Jimiho smrti. Založili pětičlennou kapelu, která neměla název a jejíž členové se neustále měnili, ale jádro – Hendrix a Cox – zůstávalo. Někdy hráli jen ve třech a jelikož Cox nebyl žádný zpěvák, okusil Hendrix poprvé roli frontmana kapely. Neměl rád svůj hlas, ale jiné řešení nebylo. Jako The Kasuals začali vystupovat po okolí Fort Campbell a začali si získávat pozornost. Jih USA byl tehdy mnohem víc rasově segregovaný než Jimiho rodný Seattle. Hráli výhradně pro černošské publikum, proto například nepřipadalo v úvahu hrát covery Jimiho oblíbené písničky Louie, Louie od bělošské formace The Kingsmen. Pohledný a divoce hrající Hendrix se v této době poprvé stává miláčkem ženské části publika.
Na jaře roku 1962 vzrostl věhlas The Kasuals natolik, že bylo skupině nabídnuto několik turné po jihu USA. Problém narážel na skutečnost, že dva stavební pilíře kapely byly vojáky na plný úvazek. Coxovi zbývalo už jen posledních pár měsíců, ale Hendrix měl před sebou ještě dva roky. V dubnu začal před vojenským doktorem předstírat homosexualitu, závislost na masturbaci, pomočování, neschopnost spánku, závratě, bolest na levé části prsou atd. To byl velmi riskantní krok, pokud by mu psychiatr tato tvrzení neuvěřil, neměl by to jako černošský gay mezi vojáky na rasistickém jihu lehké. V květnu doporučil kapitán John Haybert Hendrixe propustit z důvodů „homosexuálních sklonů“. Po propuštění se ocitl před branou Fort Campbell se čtyřmi sty dolary v kapse – s největší pravděpodobností nejvyšší hotovost, jakou u sebe do té doby kdy měl. Po návštěvě baru a následné pitce mu zbylo pouhých šestnáct dolarů, které na cestu domů do Seattlu nestačily. První noc v civilu strávil Hendrix paradoxně tajně na svém kavalci v kasárnách. Ráno následujícího dne se rozhodl, že se domů nevrátí a zkusí štěstí jako muzikant na volné noze.
Dnes je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších kytaristů v historii rockové hudby. Po počátečním úspěchu v Anglii dosáhl světového věhlasu zejména díky vystoupení na popovém festivalu v Monterey v roce 1967. V roce 1969 byl hlavní hvězdou festivalu Woodstock. O rok později náhle zemřel ve věku 27 let.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons a Flickr
