Neobyčejné Hlenky

Hlenky na první pohled připomínají kus průjmu, ale dokáží se pohybovat, mají paměť a navzájem komunikují. Tyto organismy v sobě spojují vlastnosti rostlin, hub a živočišné říše.

Při bližším prozkoumání by člověk mohl nabýt dojmu, že jde o nějaký druh houby, ale dle odborníků to vlastně ani houbou není. Je to spíše živočich, obří dravý prvok, který loví kvasinky podobně jako měňavka. Hlenky (Mycetozoa) dříve nazývané také slizovky, je skupina eukaryotických amébovitých organizmů z říše Amoebozoa. Stejně jako rostliny produkují celulózu, jako houby tvoří spóry a stejně jako živočichové mají schopnost pohybu a komunikace. Jsou tak odlišné od všeho pozemského, že podle některých hypotéz pochází z vesmíru, ale ve skutečnosti jde o hříčku evoluce. Dokáží vytvořit více než 500 různých pohlaví, která vznikají kombinací tří genů. K rozmnožení hlenkám ale postačí dvě základní pohlaví, stejně jako u všech ostatních normálních biologických druhů. Jejich tělo tvoří jedna jediná buňka, ta ale má velmi mnoho jader, která nejsou oddělena pevnou mezibuněčnou stěnou. Pohybují se přeléváním, živí se pohlcováním bakterií a kvasinek, tedy stejně jako primitivní živočišní dravci, například měňavky.

Vědci na hlenkách zkoumají principy mezibuněčné komunikace, jelikož u nich byl zjištěn dokonce jistý druh paměti při opakovaném vystavení stresu (horkému vzduchu z fénu). V případě nebezpečí dokáží ustoupit a bylo zaznamenáno dokonce ovlivnění jiných vzdálenějších kolegů, tedy nějaká forma komunikace na desítky metrů. Využívají se též při výzkumu účinků chemoterapie při léčení rakoviny.

Přestože tyto organismy jsou rozšířené celém světě, a bylo již popsáno na tisíc druhů, u nás je veřejnost téměř nezná. Lze se s nimi setkat i v ČR, kdy ve vlhkém počasí vylézají na pařezy, vlhké kameny apod. Jako většina hlenek jsou výrazně zbarvené; běžným druhem je vlčí mléko červené (Lycogala epidendrum). Mezi hlenky patří i různé parazitické druhy.

Přestože se jedná o organismy bez pevných schránek, podařilo se hlenky prokázat i ve fosilním záznamu. Nejstarší známá fosilie hlenky je stará cca 100 milionů let a dochovala se díky zalití pryskyřicí a její fosilizaci – byla nalezena v roce 2019 v kousku jantaru z Barmy.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons