Miroslav Tichý (1926-2011)
Nejpodivnější český fotograf, jehož snímky patří k nejoriginálnějším výpovědím uměleckých outsiderů. Miroslav Tichý byl vlastně šmírák, podivínský samotář, který po celý svůj život tajně fotografoval ženy a dívky v plavkách. Používal ty nejpodivnější fotoaparáty (často prolezlé červy), které si sám konstruoval. Když zrovna nefotil, trávil čas v psychiatrické léčebně, kam ho komunistický režim opakovaně zavíral. V jeho domě se fotky válely po zemi, padal na ně prach i bláto z bot. Na téměř každé z nich byla skvrna od kávy nebo ohlodané okraje od myší. Jenže právě takové nedostatky vytvářely tu správnou poezii a uměleckou kvalitu. Většinu života se schovával v ústraní, přesto se dnes jeho fotky prodávají za horentní částky.
Miroslav Tichý se narodil 20. listopadu 1926 v moravských Nětčicích, ale od čtyř let až do své smrti žil v nedalekém Kyjově. Stále ve stejném domě, kde s rodiči vyrůstal a kde se rozhodl studovat umění. Po válce nastoupil do Prahy na Akademii, ale dlouho zde nevydržel. Únorový komunistický převrat a následující události u něj vyvolaly psychickou krizi – Tichý se zhroutil, opustil školu a skončil v psychiatrické léčebně v Opavě. Později se vrátil k rodičům do Kyjova, ale malování pro něj již ztratilo význam, stejně jako spousta dalších věcí. Nedbal na hygienu, chodil stále v jednom oblečení a jediné, co ho dokázalo rozptýlit, byl alkohol. Jinak však žil skromně, aby vyšel ze svého invalidního důchodu. Pak ale koncem 60. let objevil novou vášeň fotografování – přesněji tajné portrétování žen.
“Obrazy už byly namalovaný, kresby nakreslený. Tak co jsem měl dělat? Hledal jsem nové prostředky. Pomocí fotografování jsem spatřil všechno nově, byl to nový svět.”
K tomuto účelu si začal sestavovat primitivní fotoaparáty i zvětšovací přístroje. Často byly ze dřeva, plechovek, pivních zátek, brýlových skel a dalších materiálů. Těmito podivnými přístroji fotil kyjovské ženy a dívky na ulicích či plovárně. V plavkách, ležící u vody, opalující se na louce. A poté si doma ze svých záběrů zvětšoval nejrůznější výřezy. Fotografii se věnoval až do počátku 90. let, kdy s tvorbou definitivně přestal. Sám k tomu říkal: “Já jsem měl normu: tolik a tolik udělám snímků za den, tolik a tolik udělám snímků za pět roků, a když jsem to udělal, tak jsem s tím skončil.”
Tichého dílo objevil na konci 90. let Roman Buxbaum, který ho zprostředkoval uměleckému světu, a unikátní fotografie začaly žít svým vlastním životem. Technicky nedokonalé snímky totiž mají obrovskou atmosféru a také silný erotický náboj. Protože se o ně příliš nestaral, jsou často špinavé, polité či okousané od myší, čímž se ale zvyšuje jejich autentická výpověď. Tvorba neznámého fotografa se stala námětem mnoha odborných diskusí, jeho vernisáže navštěvovaly celebrity a samotné fotografie se prodávaly za tisíce dolarů (některé až za 10 tisíc eur). A přitom Tichý žil izolován mimo veškerou tuto slávu, stále ve svém malém, podivínském světě, v chudobě a bez vědomí svého uměleckého úspěchu. Ve svém polorozpadlém domě žil jako poustevník, zemřel 12. dubna 2011 v 84 letech. Tichého reakce na skvrnu na fotografii:
“To dělá tu poésii, tu malířskou kvalitu. Filosofie myslí abstraktně, ale fotografie je něco konkrétního, to je vjem. Oko, to, co vidíš. To musíš mít v první řadě špatný aparát! Jestli chceš být slavný, musíš něco dělat tak blbě, že tak blbě to na světě nikdo neudělá! Ne tak pěkně, krásně vypiplaný, to nikoho nezajímá.”
Zdroj obrázku Wallpaper Flare
