Mechanický kyrys
Mechanický kyrys pro turnaj, který se konal na oslavu svatby císaře Maxmiliána I. Habsburského s Biancou Marií Sforza roku 1493. Vážil 6,95 kilo a vyrobil jej slavný zbrojíř Lorenz Helmschmied (1450-1515) z Augsburgu. Nyní je k vidění v Musée de l’Armée v Paříži.
Tento typ kyrysu se používal při specifickém druhu turnaje nazvaném Geschifttartschenrennen, kdy diváci mohli okamžitě vidět, že byl jezdec zasažen, jelikož při dobrém zásahu od něj štít doslova vylétl. Samotný mechanismus je velice zajímavý. Zmiňuje se, že měl pouze držet štít na místě a vertikálnímu vyhození došlo tak, že dřevec zasáhl štít a vysunul jej nahoru. K tomu sloužily ony otočné válečky. David Edge v knize Arms and Armor of the Medieval Knight poznamenává, že minimálně v jednom případě byl celý mechanismus osazený napnutou pružinou. Ta ale neměla štít vymrštit vzhůru, ale “vybouchnout” jednotlivé segmenty štítu do stran. Ona pružina tak v podstatě přidala celé “šou” na dramatičnosti. Pro obecenstvo to musela být vskutku úžasná podívaná.
Svatba Bianky a Maxmiliána se konala v listopadu 1493 v Miláně, které na přání nevěstina strýce a regenta – Ludovica Sforzy (zvaného il Moro), vyzdobil Leonardo da Vinci. Uměnímilovný vladař chtěl předvést přepychový životní styl milánského dvora. Oddávajícím byl turínský arcibiskup Domenico Della Rovere. Už týdny před svatbou byly rozeslány pozvánky na různé evropské dvory. Mělo to ale malý zádrhel – císař na události chyběl a nechal se zastupovat bratrancem, markrabětem Kryštofem Bádenským. Oba se poprvé setkali až následujícího roku. Mladá žena měla brzy poznat, že ji manžel nejen nemiluje, ale je pro něho navíc přítěží. Když došly peníze, které Maxmilián rychle utratil, pozbyla pro něj Bianca ceny. Často nechal Maxmilián svou ženu sedět jako zástavu v některém městě, kde si pak na ní věřitelé vylili svůj vztek. Navíc ji nakazil syfilidou, takže nemohla mít děti. Fyzicky i psychicky ztrápená Bianca Maria Sforza zemřela 31. prosince 1510 a je pohřbena v cisterciáckém klášteře Stams, její manžel se pohřbu nezúčastnil.
Maximilián (1459-1519) byl nesmírně tělesně zdatný a o jeho hrdinských činech se později šířily fascinující historky (např. prý strčil hlavu do tlamy lvice). Byl však velkým politickým fantastou a snílkem. Spřádal grandiózní politické plány, jež mu především měly zajistit územní zisky bez jeho osobní vojenské účasti. Celý život pomýšlel na uspořádání křížové výpravy proti Osmanským Turkům a jejich expanzi na Balkáně. Nikdy ji však nerealizoval, neboť mu to nedovolilo zaneprázdnění jinými naléhavými úkoly a také nedostatek peněz a vojska, se kterým se potýkal po celou svoji vládu. Vedl totiž mnoho válek po celé Evropě. Pro nás je zajímavé, že v bitvě u Schönbergu (ke které došlo v závěru války o landshutské dědictví) v roce 1504, Maxmilián toužící po boji v čele svých lancknechtů (pěchoty) a rytířské jízdy napadl a porazil české žoldnéře vracející se domů z Německa. Byla to poslední bitva, ve které čeští válečníci použili husitskou bojovou taktiku včetně tzv. vozových hradeb, které ovšem nemohli v této bitvě plně využít (pěšáci bojovali před vozy, krytí pavézami). V bitvě zahynulo na 1600 Čechů, ale Maxmilián ocenil statečnost nepřítele a 700 přeživších zajatců nechal okamžitě po bitvě propustit, aniž by požadoval zaplacení výkupného. Maxmilián si vítězství nad obávanými českými “kacíři” velmi cenil a výjev z této bitvy se nachází na čestném místě na jeho sarkofágu v Innsbrucku. Sám byl tehdy zraněn a jeho život byl ohrožen, když jeho kůň klopýtl a hrozilo, že spadne pod kopyta válečných koní své jízdy a byl zachráněn spolubojovníkem Erichem z Braunschweigu. Císař Maxmilián zemřel 12. ledna 1519 na hradě Wels a byl pohřben v kapli sv. Jiří ve Vídeňském Novém Městě.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
