Jacob Vouza (1892-1984)

Obyvatel Šalomounových ostrovů, který se vyznamenal v bitvě o Guadalcanal.

Jacob Vouza se narodil pravděpodobně roku 1892 ve vesnici Tasimboka na Šalomounových ostrovech, byl rybářem a vzdělání se mu dostalo na South Seas Evangelical Mission School. V letech 1916 až 1941 sloužil u policie, naučil se anglicky a dosáhl hodnosti nadpraporčíka (Sergeant Major). Během japonské okupace ostrova se přihlásil jako dobrovolník k britské jednotce Island Coast Watching Service, síť pobřežních pozorovatelů a špionů. Velitelem jednotky domorodých zvědů, jímž byl Vouza členem, byl skotský major Martin Clemens (1915-2009).

Když 7. srpna 1942 na Guadalcanalu přistáli Američané, zachránil sestřeleného pilota z USS Wasp a dovedl jej ke spojeneckým liniím. Právě zde se poprvé setkal s americkými mariňáky. Následně se přihlásil jako dobrovolník průzkumu za nepřátelskými liniemi. Dne 20. srpna byl ale zajat japonskými vojáky, kterým velel Kiyonao Ichiki (1892-1942) a jejich prapor byl součástí 28. pěšího pluku. Na domorodcově blůze nalezli malou americkou vlajku, načež jej přivázali ke stromu a několik hodin marně vyslíchali. Nepromluvil a tak jej věznitelé pobodali bajonety. Proklány mu byly obě ruce, krk, rameno, tvář a žaludek, načež byl ponechán smrti. Leč jako zázrakem přežil, odvázal se a doplazil k americkým jednotkám, načež padl s ujištěním, že nic neprozradil.

Překvapivě se zotavil a vzhledem k tomu, že měl probodnutý jazyk a krk, mluvil již jen velmi tiše. Po válce zasedal v poradní radě protektorátu Šalomounovy ostrovy, za hrdinství v bitvě o Guadalcanal obdržel Legion of Merit, Jiřího medaili a v roce 1957 Řád britského impéria. Obdržel osobní dopisy od Roosevelta, Churchilla, britského krále. Měl mnoho přátel u americké námořní pěchoty a v roce 1968, při návštěvě USA, obdržel od 1st Marine Division Association čestnou hodnost seržanta námořní pěchoty. V hlavním městě Honiara mu byl odhalen pomník a právě zde zemřel 15. března 1984.

Zdroj obrázku Flickr