Guidonská ruka pro notový záznam

V dobách, kdy pergamen nebo papír nebyl levnou záležitostí, bývalo v klášterech zvykem zpívat podle not na ruce. Šlo o mnemotechnickou pomůcku pro zpěv liturgických zpěvů. Každý článek prstu a kloub představoval jeden z tónu středověkého (a renesančního) tonálního systému Gamma-Ut. Kresby tzv. Guidonovy ruky pomáhaly zpěvákům, aby si zapamatovali, která nota je představována kterým článkem/kloubem. Předzpěvák tak mohl jen ukazovat na svou ruku (nebo střídavě na obě) a zpěváci věděli, co zpívat.

Metodu záznamu tónů na ruce zdokonalil a zpopularizoval Guido z Arezza (991-1050). Tonální systém Gamma-Ut v Evropě převažoval zhruba do poloviny 17. století. Na rozdíl od našeho aktuálního tonálního systému (12 not), měl not 22. Z těch se tvořilo 7 hexachordů (v těch právě exceloval Guido). Guido také přišel se solmizačními slabikami Ut-Re-Mi-Fa-Sol-La (všimněte si, je jich 6 – hexachord). Nazval je podle počátečních slabik veršů v oslavném zpěvu o sv. Janu Křtiteli.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons