Charles Lightoller (1874-1952)
Britský námořní důstojník Charles Lightoller byl druhým důstojníkem na palubě RMS Titanic a nejvyšším členem posádky, který přežil potopení této lodi. Bojoval v první světové válce a zachraňoval vojáky u Dunkirku. Též ale neúspěšný zlatokop, kovboj, tulák a chovatel drůbeže. Zde je jeho fascinující příběh.
Charles Herbert Lightoller (1874-1952) pocházel z rodiny bavlníků, která se řemeslu věnovala již od 18. století. krátce po porodu zemřela jeho matka a otec jej opustil v desíti letech. Ve třinácti letech se Charles rozhodl vyhnout práci v továrně a přihlásil se na námořnický kurz. Při druhé plavbě byla jeho loď poškozena v bouři a musela nouzově zakotvit v Rio de Janeiru, kde právě zuřila epidemie neštovic. V roce 1889 přežil ztroskotání na neobydleném ostrově Île Saint-Paul v Indickém oceánu, odkud je zachránili australští námořníci. Když měl v Kalkatě složit důstojnické zkoušky, vzplála v přístavu nákladní plachetnice Knight of St Michael, plná uhlí. Charles se okamžitě pustil do hašení a následně tak byl pro svou odvahu byl bez zkoušek povýšen na druhého důstojníka. V roce 1895 již sice byl zkušeným námořním harcovníkem, leč málem zemřel na malárii. O tři roky později se rozhodl hledat zlato do Yukonu. Neúspěšně, a tak se alespoň pokusil uchytit jako kovboj v kanadské Albertě. Ani zde neměl úspěch a peníze rychle docházely. Protloukal se životem jako nuzný námezdný dělník a aby si vydělal na plavbu domů, přivydělával si jako krotitel divokého skotu. Nakonec se mu podařilo vydělat dost peněz na jízdenku a v roce 1899 se vrátil do Anglie – bez jediné vindry v kapse.
Rozpomenul se na námořnickou kariéru a v roce 1900 získal post třetího důstojníka u společnosti White Star Line. Plavil se na několika lodích, dokud nepotkal kapitána Edwarda J. Smitha, který mu nabídl post druhého důstojníka na lodi RMS Titanic. Během potápění lodi organizoval plnění záchranných člunů, později byl smeten z paluby a nasán zátky k lodi, odkud jej vysvobodil až výbuch jednoho z kotlů. Na hladině organizoval přeživší pasažéry a na záchrannou loď (RMS Carpathia) byl vytažen jako poslední.
Věrný společnosti White Star Line zůstal věrný až do začátku první světové války. V roce 1915 získal velení torpédové lodi HMTB 117, s níž v nočním boji dokázal poškodit německou vzducholoď Zeppelin L31, za což obdržel vyznamenání, kapitánskou hodnost a velení torpédoborci HMS Falcon. Po nešťastném potopení plavidla přešel na torpédoborec HMS Garry. S touto lodí potopil ponorku UB-110 pod vedením Wernera Fürbringera. Němečtí vojáci vyplavali na hladinu, když Charles Lightoller své osádce přikázal trosečníky postřílet. Fürbringer později vypověděl, že jeden z jeho mužů byl zabit hozeným kusem uhlí. Britští námořníci palbu zastavili až když se na obzoru objevila britská eskortní loď. Charlesovi námořníci rázem otočili a spustili do vody záchranné čluny. Za své jednání nebyl nikdo stíhán.
Po první světové válce ještě chvíli setrval u White Star Line, leč kariérně neměl kam růst a tak odešel do důchodu, kdy provozoval hostinec a kuřecí farmu. Moře jej patrně stále lákalo, jelikož si v roce 1929 zakoupil motorovou jachtu Sundowner. Právě s ní vyrazil v roce 1940 na záchranu britských vojáků z Dunkerku. Na lodi pro 21 pasažérů nakonec přepravil 127 vojáků. Charlesův příběh byl inspirací pro postavu pana Dawsona v Nolanově dramatu Dunkirk z roku 2017, kde si jej zahrál Mark Rylance. Po válce Charles řídil malou loděnici v Twickenhamu a zemřel na infarkt 8. prosince 1952.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
