Anatomický preparát ze 13. století
Mumifikovaná hlava, která ukazuje na nebývalý pokrok lékařské vědy 13. století. Jedná se o nejstarší dochovaný anatomický preparát v Evropě. Preparátor využil k její výrobě pravé lidské torzo, vnitřní části zpevnil a vyplnil voskem. Pozoruhodné je, že se podařilo zachovat i mozek, byť tvář byla z části napadena hlodavci a larvami hmyzu. Radiokarbonové analýza prokázala, že tělo pocházelo z roku 1280, tedy období “temného věku”. Původně se přitom předpokládalo, že pochází z 15. nebo 16. století. Forenzní vědec, doktor Philippe Charlier, který prováděl průzkum, zmínil, že preparátor měl bohatou praxi a přesně věděl co dělá. Žíly a tepny byly naplněny směsí včelího vosku, vápna a rtuti, čím se je podařilo jak zachovat, tak i zbarvit do červeného odstínu. Očividně se jednalo o lékařskou pomůcku, patrně sloužící k výuce mladých doktorů. Původ těla se nepodařilo zjistit, ale patrně se jedná o popraveného zločince nebo žebráka. Anatomický preparát sice pochází ze soukromé sbírky, ale byl vystaven v Pařížském muzeu dějin medicíny.
Málo se ví, že právě v období pozdního středověku, zejména od 13. století, došlo ke značnému vědeckému pokroku. Byť již v období renesance se tvrdilo, že katolíci brzdí vědecký pokrok a pitvy jsou zakázány, nebylo tomu tak docela. Byť již od starověku byly pitvy zakázány nebo omezeny, ve středověku nebyl zákaz totální. Církevní činitelé často objednávali pitvu údajných svatých, za účelem hledání známek svatosti. Za tímto účelem bylo v roce 1308 pitváno tělo abatyše jménem Chiara da Montefalco. Na jejím srdci byla nalezena jizva ve tvaru kříže a tři žlučové kameny prý symbolizovaly Nejsvětější trojici. Důvody ale mohly být i světské. Roku 1286 provedl italský lékař pitvu za účelem zjištění původu epidemie. V roce 1299 zakázal papež vaření kostí mrtvých křižáků, aby tak mohly být odeslány do Evropy k řádnému pohřbu. Tento papežský edikt byl později interpretován jako zákaz pitev.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons