Statečný námořník a jeho vlajka
V bitvě u Svatého Vincenta 14. února roku 1797 se střetne anglické a španělské námořnictvo. Angličané drtivě zvítězí a potlučení Španělé se dají na útěk. Nechají za sebou čtyři zničené lodě, které už nemohou plout. Mezi nimi je i fregata San Nikolás de Bari. Její paluba se zalitá krví a všude leží mrtví a zranění španělští námořníci. Britská fregata HMS Minerva poškozený San Nikolás de Bari zahákuje, aby ho mohla obsadit. Vše se děje pod dohledem samotného Horatia Nelsona, který Minervě velí. Tu si jeden anglický důstojník povšimne, že španělská vlajka pořád nad fregatou hrdě vlaje a chce jí okamžitě strhnout. Cestu mu však zastoupí zraněný Martin Alvares. Hrozí mu šavlí a křičí “mi bandera!” (moje vlajka!) Angličan ho ignoruje a sápá se po vlajce. Alvares mu tedy usekne ruku. Rána šavlí byla tak silná, že čepel šavle zůstane zaklíněná v dřevěné přepážce lodi. To už se však na Alvarese řítí další Angličané. Alvares pozvedne nenabitou pušku, aby jí mohl použít jako kyj. Začne s ní kolem sebe mlátit, zabije dalšího britského důstojníka a jiné dva vojáky zraní. Potom ho složí výstřel z pušky. Nelson byl pozorný svědek této scény a je ohromen statečností osamoceného muže. Nařídí proto, že tělo hrdého Španěla nemá být hozeno do moře s koulí u nohy, jak bývalo tehdy na moři zvykem, ale místo toho ho nechal zabalit do té vlajky a slavnostně ho v ní pohřbít. Během pohřbu však vojáci zjistí, že Alvares není mrtev, ale je jen těžce raněn. Nelson nechá Španěla okamžitě ošetřit a potom na své lodi léčit tak dlouho, dokud se Alvares zase nepostaví na nohy. Když byl Španěl zase zdráv a plný sil, nechal jej Nelson dopravit do Portugalska, odtud se Alvares konečně dostal domů do Španělska (i se svou vlajkou). Tam umírá v únoru 1801 na následek úrazu.
Autor textu Jan Tinterov
Autor obrazu Augusto Ferrer-Dalmau
