Sibiřský koloniální prapor

Po bolševickém převratu se nová vláda v Rusku rozhodla anulovat zahraniční dluhy carského režimu. Mnozí francouzští finančníci během války investovali do Ruska značné částky, neboť si přáli, aby udrželo Němce na východní frontě co nejdéle. Po separátní Brestlitevského míru 3. března 1918, ale tato strategie ztratila svůj smysl a tak alespoň doufali, že dostanou své peníze zpět. Francouzi společně s Brity obsadili Černé moře a vytvořili si základnu v Oděse, ale během Německé invaze do Finska hrozilo, že se nepřítel rychle zmocní vojenského materiálu v přístavu Archangelsk. Velice rychle tak byly zformovány Dohodové expediční síly i pro severní Rusko. Nutno poznamenat, že šlo do dosti různorodé jednotky a dalo by se říci, že sem byly vyslány všechny jednotky, jež nebylo nutno držet na ostatních frontách. Francie měla tehdy obecně velké ambice, ale sama byla ráda že se dokázala udržet v bojeschopném stavu a vojáků neměla nazbyt. Pařížská vláda tak rozhodla vyslat do severního Ruska i Francouzský koloniální prapor čítající 1 136 vojáků. Jehož složení si zaslouží bližší pohled. Nejpočetněji zde byli zastoupeni vojáci z Alsaska-Lotrinska, kteří byli ke koloniálním jednotkám přesunutí pro podezření ze sympatií k Němcům. V těchto expedičních silách tvořili celou jednu rotu. V praporu sloužilo také 277 Číňanů, 277 Vietnamců a 202 Zuávů ze severní Afriky. Prapor byl nasazen po celých 19 měsíců. Z počátku se v boji osvědčil, ale postupně jim klesala morálka, načež byli přesouváni k ostraze železničních tratí a výcvikovým jednotkám. Prapor ustupoval z Ruska směrem na Východ až do Vladivostoku, kde kryl stahování ostatních spojenců. Za tuto dobu padlo 5 příslušníků praporu, 5 pohřešováno a 42 raněno. Ranění často umírali na nemoci kvůli zanedbané zdravotní péči. Navíc minimálně polovina raněných utrpěla těžké omrzliny a šest raněných zemřelo po evakuaci jednotky z Vladivostoku. S koncem války bylo demobilizováno celkem 6 důstojníků a 543 vojáků.

Zdroj obrázku Rawpixel