Ryby nejsou němé

V 90. letech začal obyvatele hausbótů v kalifornském Sausalitu uprostřed noci budit vytrvalý hluboký zvuk, který utichal až k ránu. Nikdo nevěděl, odkud tajemné hučení přichází, a tak se vyrojily nejrůznější spekulace. Od mimozemského původu až k novým typům ponorek. Vysvětlení však bylo mnohem prostší. Ačkoli je úsloví “němý jako ryba” celkem rozšířené, některé ryby se ho nedrží a dokážou být mimořádně hlučné. Platí to i o žabohlavci svítivém (Porichthys notatus) žijícím v pobřežních vodách východního Pacifiku. Samci bývají dlouží jen kolem dvaceti centimetrů, ale v době námluv lákají mnohem menší samičky překvapivě hlasitým hučením, které vyluzují rozechvěním plynového měchýře. A byly to právě námluvy početné populace rybek žabohlavců, co nedalo obyvatelům hausbótů spát.

Rozkmitání plynového měchýře mají na starost svaly, které jiným druhům ryb chybí. Tyto svaly zvládnou až dvě stě stahů za sekundu a patří k nejrychlejším svalům živočišné říše. Kupříkladu chřestýš kmitá svým chřestítkem ne rychleji než devadesát stahů za sekundu. Někteří samečkové žabohlavce svítivého vydrží hučet nepřetržitě celou hodinu. Svaly jejich plynového měchýře za tu dobu provedou nejméně 360 000 stahů, což je mezi obratlovci naprosto výjimečný výkon. Plynovým měchýřem vyluzují zvuky rovněž piraně nebo smuhy (intenzita hluku kolem 200 decibelů). Další ryby se dorozumívají skřípěním nebo cvakáním zubů. Vrčivka pruhovaná (Trichopsis vittata) brnká na dvě zesílené šlachy v hrudní oblasti tak, že jimi přejíždí přes kostěný výběžek jako strunou přes trsátko. Ryba uvádí šlachy do pohybu rychlým kmitáním prsních ploutví. Zajímavé je, že zvuky ryb dokáže odposlouchávat například kormorán velký (Phalacrocorax carbo), který slyší neobyčejně dobře i pod vodou. Jeho sluch je vyladěný na frekvence kolem 1 000 až 4 000 hertzů, což jsou kmitočty typické pro komunikaci mezi rybami, jimiž se tito ptáci živí.

Desatero smyslů, jak lidé a zvířata vnímají okolní svět – Jaroslav Petr

Zdroj obrázku Wikimedia Commons