Přilba vyrobená z nafouknutého ježíka

Kiribatští válečníci, obývající desítky atolů v Tichém oceánu, nosili do bojů velice netradiční zbroj a zbraně, vyráběné z materiálů a surovin, dostupných ve svém okolí. Používali tak dřevo a vlákna z kokosových palem, své zbraně osazovali žraločími zuby a podobně exoticky, si zhotovovali přilby. Ty byly vyráběny z nafouknutého a vysušeného těla ježíka (Diodontidae), jehož dlouhé trny jsou ostré. K její výrobě se ale rovněž používala kokosová vlákna a lidské vlasy. Pokud jde o samotné zbraně, podobná meči se nazývá “trunun”, tak jejich osazení žraločími zuby, plnilo hned dvojí funkci. Za prvé měly zastrašit soka a jelikož v těchto kmenových bojích bylo hlavním cílem nepřítele vyřadit z boje (ne jej zabít), hodily se skvěle. Přeci jen společnost na ostrovech byla roztříštěna na drobné osady, klany. V případě smrti v boji nebo souboji, mohla rodina zabitého, požadovat vaši půdu, jako kompenzaci.

Při nájezdech na jiné kmeny v Oceánii, dávala pevná zbroj vyhotovená z kokosových vláken, dávala nositeli výraznou převahu proti domorodcům, kteří nic podobného nenosili. Takto vypadali místní válečníci až do 19.století, kdy již začínají používat muškety, karabiny a dokonce i dělo, získané od Američanů. Kmenové války na Gilbertových ostrovech velice běžné a největší soupeření o moc mezi náčelníky, probíhalo na Tarawě. S rozšiřováním křesťanství, od roku 1857, získali válečníci další záminku k přepadávání okolních osad, jejíž obyvatelé dál praktikovali pohanské rituály. Složení obyvatelstva bylo rovněž poměrně pestré. Prvními obyvateli ostrovů byli Mikronésané, kteří se zde usadili před třemi tisíci lety. Později sem připlouvali Polynésané z území dnešního Fidži, Samoy a Tongy. Roku 1606 objevil ostrovy mořeplavec Pedro Fernandes de Queirós a postupně je ovládli Britové.

Zdroj obrázku Pinterest