Pouštní město Hegra
Madáin Sálih, známé též jako Hegra (řecky Ἔγρα) nebo Al-Hidžr, je archeologické naleziště, nacházející se v guvernorátu Al-Ula v provincii Medína, která leží v regionu Hidžáz v Saúdské Arábii. Většina pozůstatků pochází z dob Nabatejského království (1. století př.n.l.). Po Petře (ležící v dnešním Jordánsku), která byla hlavním sídlem království, se jedná o jeho nejjižnější a největší osadu. V lokalitě lze nalézt také stopy po vládnutí Lihjánského království a Římské říše.
Al-Ištachrí ve svém díle Al-Masalík napsal: “Al-Hidžr je malá vesnice. Nálěží vádí al-Kura a nachází se uvnitř hor. Byla domovinou Thamúdovců. Viděl jsem tyto hory a jejich řezby. Jejich obydlí jsou podobná našim, ale jsou vytesána v horách, které se nazývají Ithlib. Vypadají, jako kdyby tvořily nepřerušované pohoří, avšak jsou odděleny a mají kolem sebe písečné duny. Můžete dosáhnout vrcholu hor, ale je to velmi unavující. Studna Thamúdovců, která je zmíněna ve Svatém koránu, se nachází uprostřed hor.”
Dle koránu byla oblast osídlena Thamúdovci během dnů Sáliha, a to buď v období mezi lidmi Núha (Noe) a Húda, nebo mezi lidmi Ibráhíma (Abrahám) a Músáa (Mojžíš). Nicméně skutečnou historickou posloupnost událostí nelze z řad veršů koránu získat, protože se jeho kapitoly (viz súra) zabývají různými tématy v nechronologickém pořadí. Dle islámského textu byli Thamúdovci potrestáni Alláhem za jejich vykonávání idolatrie, kdy byli zasaženi zemětřesením a blesky. Lokalita tak získala pověst prokletého místa, kterou se však vláda snaží vyvrátit a překonat. Jejím cílem je totiž rozvíjet Madáin Sálih s potencionálním růstem cestovního ruchu.
Roku 2008 byl Madáin Sálih zařazen UNESCEM na seznam světového dědictví a stal se tak prvním saúdskoarabským místem zařazeným na takovýto seznam. Byl vybrán pro svoje velmi dobře zachovalé pozůstatky z dob pozdní antiky, a to zejména kvůli 131 do kamene vytesaným monumentálním hrobkám s jejich propracovaně zdobenými fasádami pocházejícími z období vlády Nabatejského království.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
