Pivem proti moru

Svatý Arnulf ze Soissons je patronem piva a belgických sládků. V 11. století zachránil řadu lidí před morem tím, že kázal pít pivo místo vody.

Arnulf se narodil roku 1040 v Oudenaarde ve Východních Flandrech. Pocházel ze vznešené rodiny a žil jako rytíř, kterého čekala vojenská kariéra. Legenda prví, že král Filip I. Francouzský požadoval, aby s ním táhl do války, což Arnulf neuposlechl a odešel do benediktinského opatství sv. Medarda v Soissons ve Francii. Zde složil roku 1060 slib a tři roky žil jako poustevník. Později v roce 1076 se stal opatem kláštera. Legenda praví, že se pokusil odmítnout tuto poctu a uprchnout, ale byl vlkem přinucen vrátit se. Jako opat vařil pivo a když v oblasti propukl mor, vybízel místní rolníky, aby jej pili místo vody, jelikož má “dar zdraví”. Během procesu vaření byla voda převařená a tím zbavená patogenů, čímž se pivo stalo bezpečnějším k pití. Pivo, které se tehdy běžně konzumovalo při snídani a během dne, se nazývalo malé pivo a mělo velmi nízký obsah alkoholu. Je pravděpodobné, že lidé v místní oblasti běžně konzumovali malé pivo z kláštera, nebo si vyráběli své vlastní dle pokynů opata Arnulfa a jeho mnichů. Jisté ale je, že upřednostňování piva místo vody, účinně zachraňovalo životy. Roku 1081 byl Arnulf jmenován biskupem a byl zastáncem reformního úsilí papeže Řehoře VII. Protože se snažil zajistit Flandrům klid, bývá označován “apoštolem míru”. V roce 1085 se vzdal biskupského úřadu a odešel do kláštera Altenburg ve Vlámsku, aby zde dožil. Roku 1121 jej papež Kalixt II. blahořečil.

Dnes existuje mylná představa o tom, že lidé žijící ve středověku pili především víno a pivo, protože se věřilo, že voda není bezpečná. Tento mýtus je vzdálen od pravdy. Rolníci měli dostatečné povědomí o kvalitě vody, kterou užívali. Šlechtici sice popíjeli víno a pivo, ale víno se zvyklo podávat pouze při důležitých slavnostních příležitostech. Obvykle většina Evropanů tvořících pořadí nižší společenské třídy konzumovala nápoje jako pivo, ovocné džusy, jablečné víno a medovinu. Voda stále zůstávala nezbytná pro jejich každodenní život. Pivo mělo nízký obsah alkoholu asi jen kolem 2,5 – 2,8%, bylo ale plné kalorií, což pomohlo pracovníkům rychle doplnit krátkodobý deficit energie potřebný pro jejich fyzickou práci.

Ve středověké Evropě bylo pivovarnictví do velké míry rodinný podnik. Ženy připravovaly chléb a pokud náhodou zůstalo nějaké zrno navíc, mohly z něj připravit pivo. Takový nápoj se musel rychle vypít, protože byla velká šance, že se rychle pokazí. V prosperujících domácnostech, pokud paní domácí vyrobila více piva, než mohla rodina vypít, přebytek prodali sousedům. Téměř v každém domě, zájezdním hostinci či hospodě se vařilo pivo. Byl však velmi odlišné od lehkého nápoje co známe dnes. Pivovary raného středověku dochucovaly pivo různými kombinacemi bylin, včetně rozmarýnu, majoránky, máty, žebříčku, jalovce nebo šalvěje, hlavní ingrediencí bylo často myrta.

Zdroj obrázku Picryl