Mumie Tollundského muže

Mumie přibližně třicetiletého muže byla náhodou objevena roku 1950 v Dánské bažině u města Silkeborg. Pravděpodobně byl jedním z nejváženějších příslušníků rodu, přesto byl oběšen jako oběť bohům úrody a hojnosti v době, kdy přicházela zima. Muž byl uložen do rašeliny jen s koženým opaskem kolem boků a čepcem na hlavě. Bažina jeho tělo perfektně uchovala více než 2000 let.

Podle vědců zemřel 220 let před naším letopočtem. Nejlépe se dochovala hlava – hluboké vrásky na čele, rezavo-hnědé vlasy a dokonce jsou na jeho tváři patrné rašící rezavé vousy, které však mohly vyrašit až po smrti. Tělo se bohužel vlivem vykopání z bažiny rozpadlo, ale byl podle něj vytvořen odlitek, jenž je teď spolu s původní hlavou vystaven v dánském muzeu v Silkeborgu. Skvěle zachované ostatky přečkaly až do dnešních dnů díky procesu přirozené mumifikace, která je způsobena zvláštními chemickými reakcemi. V kyselé a vodou prosycené půdě, totiž přežívají bakterie jen velmi obtížně. Nemohou rozkládat ani mechy a rostliny, které na rašeliništích žijí, takže když odumřou, skládají se do vrstev nad sebou. Jestliže tyto vrstvy narostou do velké výšky, mechy nedosáhnou pro spodní vodu. Ovšem stačí jim dešťové srážky, které bažiny do sebe vsáknou jako velká houba. Těla pohřbená v takovém prostředí si uchovávají vlhkost po celá staletí a zároveň jsou chráněna před rozpadem, protože bakteriím se v prostředí bažin nedaří. Tanin, který mechy produkují, mění lidskou pokožku v odolnou tvrdou kůži. Když se koukneme na moderní rekonstrukci jeho podoby, tak nás patrně zarazí světlá barva vlasů, přitom mumie je má jasně zrzavé. Důvod je ten, že v bažině se mění barva vlasů na zrzavou (případů je víc) a je docela možné, že barva vlasů i očí je výsledkem genetických testů. Přeci jen to dokáží dnes vědci zjistit i jen ze zachovaných kostí (často jsou tak revidovány starší rekonstrukce a prvním Evropanům tak mění světlou pokožku na snědou, blond vlasy na tmavé atd.). Další zajímavostí jsou rovněž krátké vousy, přesněji strniště na mužově tváři. V tomto případě byl patrně v době smrti oholený a ono strniště vyrostlo až posmrtně. Tak oni to tehdy nebyli žádní barbaři a o svůj vzhled docela dbali. Kompletně si holili tělo i Galové (krom vlasů a kníru). Nějaké plnovousy se v historii Evropy nenosily, jde až o moderní módu (Marcus Aurelius byl spíš exot) atd.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons a Flickr