Merian Cooper (1893-1973)
Budoucí slavný americký filmový režisér Meran C. Cooper na lotyšských hranicích po útěku ze sovětského zajateckého tábora. Měli by jej znát především filmoví fandové, jelikož jde o producenta ikonického snímku King Kong z roku 1933. V roce 1952 mu byl udělen čestný Oscar za celoživotní dílo a v roce 1960 obdržel hvězdu na hollywoodském chodníku slávy. Před vstupem do filmového průmyslu měl Cooper vynikající kariéru jako zakladatel Kościuszkého letecké eskadry během polsko-sovětské války. Právě tehdy strávil nějaký čas jako sovětský válečný zajatec.
Merian Caldwell Cooper se narodil 24. října 1893 v Jacksonville na Floridě do rodiny, ve které žila tradice jeho prapradědečka, plukovníka Johna Coopera, který za Války o nezávislost sloužil v jezdectvu po boku amerického národního hrdiny, polského šlechtice jménem Kazimierz Pułaski (1745-1779). Ten byl smrtelně raněn při obléhání města Savannah. Podle rodinné tradice jej plukovník Cooper na vlastních rukou odnesl z bojiště a pečoval o něj až do smrti. Merian od dětství poslouchal tento příběh, stejně tak jako o polsko-americkém generálu jménem Tadeusz Kościuszko (1746-1817), a chtěl se svým hrdinům vyrovnat. Roku 1911 absolvoval Lawrence School a získal prestižní jmenování kadetem U.S. Naval Academy, odkud byl ale ve druhém ročníku vyloučen pro “strašné chování a propagaci vzdušných sil”. V roce 1916 vstoupil do Národní gardy státu Georgia a zúčastnil se bojů proti mexickému revolucionářovi Pancho Villovi (1878-1923). Když byl přesunut do zázemí, rozhodl se z gardy odejít (bez povolení) a živil se jako novinář. V roce 1917 jej povolali zpět a navrhli mu povýšení na poručíka. To odmítl s tím, že chce bojovat a namísto toho vstoupil do letecké akademie Military Aeronautics School v Atlantě a naučil se létat. Absolvoval jako nejlepší z ročníku.
V říjnu 1917, šest měsíců po vstupu USA do války, narukoval Cooper do americké 201. perutě ve Francii. Při dalším výcviku, po pádu letounu utrpěl zranění a šok, přičemž se musel znovu naučit létat. Později požádal o přeložení k bombardovací jednotce. Dne 26. září 1918 byl jeho stroj Airco DH-4 sestřelen a on sám zajat Němci. Po válce zůstal v Evropě a účastnil se organizování pomoci vyhladovělé Evropě (Herbert Hoover´s U.S. Food Administration), později jako šéf její polské divize. V únoru 1919 ale vypukla polsko-sovětská válka. Po návratu ze Lvova se neprodleně přihlásil jako dobrovolník s nápadem založit dobrovolnickou leteckou peruť. Bylo mu vyhověno a začal s náborem pilotů, kteří se “nestihli” vrátit domů. První, koho se mu podařilo získat byl Američan Cedric Erril Fauntleroy (1891–1973), bývalý příslušník Rickenbackerovy 94. stíhací perutě, který se jako služebně starší ujal velení nově založené “Kościuszkého peruti”. Nejdřív se podařilo získat šest, později sedmnáct pilotů. Na východní frontě vyvinuli taktiku především proti Buďonného kozákům (elitní 1. jízdní armádě), kteří byli pěchotou k nezastavení. Nízkými přízemními lety je rozháněli kulomety a šířili paniku mezi lidmi i koňmi shazováním ručních granátů a bomb. Velitel Jižní fronty, generál Antoni Listowski (1865-1927) je ocenil slovy: “Američtí letci, i když vyčerpaní svým úsilím, bojovali jako šílenci. Bez jejich pomoci bychom už dávno šli k čertu.” Spolu s polskými perutěmi uhájili Lvov.
Měsíc před koncem války, 12. července roku 1920 byl Cooper nad bolševickým územím sestřelen a odvezen do zajateckého tábora. Po devíti měsících se mu podařilo se skupinou Poláků utéct a po několikasetkilometrovém pochodu dojít do Lotyšska, poté až do Varšavy. V květnu 1921 ještě stihl ve Varšavě slavnostní rozloučení a obdržel nejvyšší polské vojenské vyznamenání Virturi Militari.
Po návratu do USA pracoval jako novinář, cestoval po světě a o svých cestách přednášel. Z jedné jeho výpravy (do Íránu) vznikl film Grass (1925) a to ho přivedlo k filmové branži. Na letectví ale nezanevřel, mezi lety 1926 až 1927 stál u zrodu společnosti Pan American Airways a jejích transatlantických letů. Moc se ale práci v dozorčí radě nevěnoval, pracoval už v té době na projektu King-Kong. V Hollywoodu se podílel na řadě dalších produkcí a zúčastnil se zavedení barevného filmu – slavného technicoloru.
V březnu 1941 navštívil v Northoltu v Británii polskou Kosciuszkovu (303. RAF) peruť, kde byl přivítaný jako hrdina. S dojetím konstatoval, že používají jeho tradiční perutní znak. Po vstupu USA do války byl reaktivován a v hodnosti plukovníka sloužil ve štábu plukovníka Roberta Lee Scotta (1908-2006), kde se zúčastnil plánování Doolittleova náletu na Tokio, který se uskutečnil 18. dubna 1942. Poté pracoval na organizaci leteckého Barmského mostu. Odtud byl převelený do Číny, k jednotkám generála Claire Lee Chennaulta (1893-1958), kde sloužil jako náčelník jeho štábu. Dne 25. října 1942 osobně vedl útok na Kowloonské doky v Hong Kongu. Válku dosloužil ve funkci náčelníka štábu bombardovacího velitelství slavné 5. letecké armády, v hodnosti brigádního generála. Měl tu čest zúčastnit se podpisu japonské kapitulace na palubě bitevní lodě Missouri. Po demobilizaci jej čekala řada úspěšných filmových titulů, udělení Oskara za celoživotní přínos kinematografii a hvězda na holywoodském Chodníku slávy. Zemřel 21. dubna 1973 v San Diegu, bylo mu 79 let.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
