Masožravý pásovec Macroeuphractus

Dnes si pásovce představujeme jako malé a neškodné tvorečky, kteří se v případě ohrožení stočí do svého kožnatého pancíře. V minulosti však šlo o velmi rozrostlou skupinou čítající i obrovské obrněné býložravce a to známé glyptodonty. Pravým unikátem mezi nimi ale byl zvláštní tvor nazývaný Macroeuphractus z konce miocénu a počátku pliocénu dnešní Argentiny a také Bolívie. Přes svou velikost, vážil až 100 kilogramů a mohl být dlouhý i přes metr a půl, a relativně neškodný vzhled byl něčím velmi zajímavý a tím byla jeho masožravost.

Ačkoliv i u několika dalších druhů chudozubých jako velkých mylodontidů nebo megateridů vědci předpokládali občasné požírání zdechlin a zabíjení menších tvorů, u tohoto obrovského pásovce bezpečně víme, že šlo o masožravce srovnatelného s dnešními šelmami. Velké ostré zuby se špičatými korunkami, rozšířené a zmohutnělé lícní kosti, úpony velkých čelistních svalů a také další znaky na lebce a kostře ukazují, že nešlo o občasné požírání mršin, menších živočichů a savců, ale o adaptace pro aktivní lov kořisti, byť odlišný od většiny predátorů, ale stále aktivní. Jeho lovecké schopnosti měly poměrně široké užití, mohl lovit nepozorná zvířata jako ptáčata velkých forusracidů, mláďata vačnatců nebo menší kopytníky na povrchu a pod zemí v jeho norách velmi lehce lovil hrabavé býložravce a hmyzožravce včetně svých příbuzných, vačnaté argyrolagoidy a snad i hady, ještěry a velký hmyz.

Úspěch jeho způsobu života potvrzuje i fosilní záznam, podle paleontologických nálezů existoval na jihoamerickém kontinentě po dobu zhruba šesti milionů let. Stejně jako ostatní druhy pásovců dokázal vyhrabávat nory, možná i značně rozměrné a dlouhé, a jeho tělo kryl pancíř ze zrohovatělých destiček spojených volnou kůží. Pravděpodobně se také uměl svinout do klubíčka jako jeho dnešní příbuzní, skvělý způsob obrany před predátory většími než on sám. Macroeuphractus vyhynul ještě před koncem pliocénu. Podobný osud potkal i většinu zdejších predátorů a původně to bylo připisováno příchodem šelem ze Severní Ameriky. Dnes se ale paleontologové domnívají, že tyto šelmy jako Smilodon sem přišly až o milion let později a vyhynutí většiny jihoamerických predátorů je tedy stále paleontologickou záhadou.

Zdroj obrázku Prehistoric World a Rawpixel