Eglintonský turnaj (1839)

Těžko ještě někdy dosáhne idealizace minulosti podobné úrovně jako v polovině 19. století, v čase průmyslové revoluce a Romantismu. Stavěly se zříceniny hradů, psaly se historické romány a došlo i k pokusu opravdu prožít středověk na vlastní kůži. Archibald Montgomerie, třináctý vévoda Eglinton (1812-1861), patřil mezi největší britské fanoušky středověku a nepřekvapí tak, že politickým smýšlením byl zapřisáhlým konzervativcem. Jelikož nelibě nesl, že vládnoucí liberálové razantně uskromnili korunovační ceremoniál královny Viktorie, rozhodl se oživit tradici rytířských turnajů.

Elity tehdejší společnosti se pro tuto myšlenku nadchly a i kritici uznávali, že se nejspíš bude jednat o skvělou zábavu. Jelikož chtěl vévoda turnaj zpřístupnit široké veřejnosti, byl vstup zdarma, pouze pod podmínkou dobového oděvu (co jen to bude možné). Turnaj provázela rozsáhlá marketingová kampaň, která se vyznačovala masovou výrobou suvenýrů – od kuchyňského nádobí až po umělecké předměty s portréty rytířů. Všechny zobrazovaly idealizovaný obraz turnaje plného hrdinných rytířů v zářivých zbrojích.
Prvním velkým problémem bylo, kde zajistit potřebné množství zbrojí. Nejprve se předpokládalo, že budou použity dochované originály, leč ty byly příliš malé a tak bylo nutno vyrobit nové. Pro představu o astronomických nákladech zmiňme, že původně se chtělo turnaje účastnit 150 mužů, z nich bylo ochotno nést finanční zátěž pouze 40 a i jejich počet se později snížil na necelou polovinu (!) Rovněž oděvy bylo nutno ušít dle starých vzorů a zbraně zapůjčila zbrojnice v Londýnském Toweru. Byly vyráběny dřevce, tabardy a prapory. Samotný boj zajistilo devatenáct rytířů – povětšinou hrabata, různí šlechtici nebo významní vojáci, ve věku kolem třiceti let. V nápodobě rytířských legend, se účastníci turnaje přihlašovali pod přezdívkami jako byl Dračí rytíř nebo Rytíř Černého Lva. Pozváno bylo 2 690 předních osobností a zájem veřejnosti byl ohromující, odhady se pohybují okolo sta tisíc diváků, což bylo podstatně více než si Eglintonské panství mohlo dovolit ubytovat. Už to naznačovalo, že turnaj bude mít velké problémy s organizační stránkou věci.

Turnajové klání začalo 29. srpna 1839, ale už od počátku jej provázely problémy. Celé slavnosti nepřálo počasí, zejména nepřestávající průtrž mračen dělala organizátorům velké starosti. Tribuny pro diváky neposkytovaly dostatečnou ochranu a rovněž stany nebyly schopny odolat přívalům deště. Ztížené podmínky na kolbišti spojené s nedostatečným výcvikem a zkušeností neprospívaly ani výkonům jednotlivých rytířů. Ti sice opravdu vypadali velkolepě, ale nebyli zvyklí na pohyb v často nepadnoucí zbroji. Rovněž koně, navlečeni do zbrojí a suknic, se plašili a příliš je neuklidňoval ani lomoz a cinkot zbrojí. Díky tomu z plánované velkolepé úvodní přehlídky, která měla diváky ohromit, se stala dlouhá a únavná fraška. Obdobně nevalné byly i výkony účastníků, jelikož jediný kdo dokázal svým kopím správně trefit protivníkův štít, byl sám organizátor turnaje, vévoda Eglinton, který celý turnaj vyhrál. Zajímavé je, že uspořádání celého turnaje jej vyšlo na 30 až 40 000 liber.
Přesto, že ze sportovního hlediska turnaj skončil fiaskem a účastnici si odváželi ztrátu ideálů, pošramocenou hrdost a promáčené svršky, nebyly romantické představy o středověku ohroženy. Turnaj v Eglintonu zanechal výrazný ohlas, který se zachoval prakticky až do konce 19. století. Když se začátkem roku 1840 královna Viktorie provdala za prince Alberta a na svatební cestu pár zamířil do Skotska, tamní šlechtici se rozhodli uspořádat velkou slavnost, opět ve středověkém stylu. Později se několik turnajů konalo i na kontinentu. Zajímavé je, že Eglintonský turnaj má prvenství v tom, že zde byla zvolena první královna krásy. Stala se jí devětadvacetiletá Jane Georgiana Seymourová (1809–1884), manželka vévody ze Somersetu. Byla vybrána organizačním výborem a byla natolik pověstná svou krásou, že žádná z protikandidátek neměla námitek.

Archibald, Earl of Eglinton, aged 27, “Knight of the Tournament”
John, Viscount Alford, aged 27, “Knight of the Black Lion”
Captain Beresford, aged 32, “Knight of the Stag’s Head”
Archibald, Earl of Cassillis, aged 23, “Knight of the Dolphin”
William, Earl of Craven, aged 30, “Knight of the Griffin”
Captain James O. Fairlie, aged 30, “Knight of the Golden Lion”
the Hon. H. E. H. Gage, aged 25, “Knight of the Ram”
George Viscount of Glenlyon, aged 25, “Knight of the Gael”
Sir Francis Hopkins, Bart., aged 26, “Knight of the Burning Tower”
the Hon. Edward Jerningham, aged 35, “Knight of the Swan”
Charles Lamb, aged 23, “Knight of the White Rose”
Richard Lechemere, aged 40, “Knight of the Red Rose”
Walter Little Gilmour, aged 32, “The Black Knight”
Henry, Marquess of Waterford, aged 28, “Knight of the Dragon”

Další významné osobnosti, které se turnaje účastnily:
Cropley, Earl of Shaftesbury
Charles, Marquess of Londonderry
Prince Louis Napoleon
Princess Esterhazy of Hungary
Count Persigny of France

Zdroj obrázku Wikimedia Commons