Kultovní vozítko Velorex

Kultovní vozítko Velorex, jehož příběh krásně odráží poměry v naší republice své doby a také neúnavnou touhu dvou bratrů splnit si sen o levném ježdění, které by si mohla dovolit široká veřejnost.

V roce 1924 založili bratři Mojmír a František Stránští v České Třebové malou firmu, lépe řečeno dílnu s názvem MOTO-VELO-sport, ve které se věnovali především servisu jízdních kol. První prototyp levné tříkolky byl zkonstruován již v roce 1943, měl trubkový rám potažený duralovým plechem a kola z bicyklu (později nahrazena koly z motocyklu). Prototyp měl celkově problémy s ovladatelností a tuhostí rámu. Při zkušební jízdě a prudkém zatočení například upadávala kola. Nedostatky byly ale postupně odstraňovány. V roce 1945 se bratři Stránští přesunuli do větší pronajaté dílny, kde vznikly první tři prototypy vozítka OSKAR (zkratka od “kára na ose”) a rychle začali uvažovat o zahájení sériové výroby, ale vnější vlivy nepřály. Hrozilo, že dílna bude zestátněna a tak bratři přišli s patentem pro ruční ovládání pedálů, čímž vzniklo invalidní vozítko, zproštěné daňového zatížení. V roce 1950 se dílna přesunula do Hradce Králové a název byl změněn na Velorex. Postupem času se měnilo vedení firmy, přesouvaly se výrobní prostory a vývojem prošlo i samotné vozítko. Po ukončení výroby tříkolových Velorexů (vyrobeno 15 300 kusů) byly vyráběny ještě čtyřkolové Velorexy (1 380 kusů), slávy svých tříkolových předchůdců však nedosáhly. Výroba končí roku 1973 a pokračuje pouze výroba náhradních dílů a specializovaný servis.

Nejrozšířenějším a nejvyspělejším typem byl Velorex 16/350, jehož výroba probíhala v letech 1963-1971 a celkem vzniklo 12 000 kusů. Dvoudobý motor Jawa 350 byl upevněn v trubkovém rámu pomocí pružných silentbloků, což snižovalo vibrace přenášené do konstrukce. Chlazení bylo doplněno o druhý ventilátor a společně bylo poháněné klínovým řemenem od klikové hřídele. O přívod směsi do válců se staral karburátor a vzduchový filtr. Samozřejmostí bylo startování pomocí dynamo-startéru, ale možnost ručního startování zůstala. Odpružení přední nápravy kyvnými rameny zůstalo, vylepšením byly ocelové pružiny a kapalinové tlumiče. Zadní kyvná vidlice dostala odpružení po obou stranách. Brzdová soustava zůstala bubnová.

Toto malé vozítko si sebou nese velký příběh plný odhodlání jít přes překážky. Byť bylo sestaveno ze zbytků – doslova pár svařených trubek potažených kůží stojících na kolech z motorky, stalo se kultovním vozítkem, které si dodnes zaslouží obdiv.

Zdroj obrázku Pixabay