Kryogenní nádrž na zkapalněný zemní plyn

Kryogenní nádrž na zkapalněný zemní plyn (LNG). Patrně TGZ Mark III nebo obdobný systém.

Zemní plyn ve zkapalnělé formě má při atmosférickém tlaku (101 325 Pa) teplotu −162°C. Plyn je zkapalňován po vytěžení, aby mohl být díky až 600× menšímu objemu snadněji dopravován na odbytiště pomocí tankerů nebo cisternových vozidel. Přeprava a skladování LNG je výhodnější, než u CNG (stlačený zemní plyn), ale je technologicky náročnější.

Již koncem 18. století dosáhla řada inženýrů zdárných výsledků při pokusech zkapalnit různé plyny. Problémem však byla časová a finanční náročnost, která zamezovala komercializaci procesů. Německý inženýr Carl von Linde, vlastnící společnost na výrobu chladících zařízení pro potravinářský průmysl, dostal od známé pivovarnické společnosti Guiness zakázku na výrobu zařízení na produkci kapalného CO2. Jeho základní myšlenkou a cílem byla separace oxidu uhličitého přímo ze vzduchu. Roku 1799 byl zkapalněn amoniak a oxid siřičitý, roku 1805 byl připraven kapalný chlor a chlorovodík a v roce 1823 se podařilo M . Faradayovi zkapalnit většinu tehdy známých plynů. Metoda zkapalňování plynů pomocí změn teploty a tlaku selhala u vodíku, kyslíku, dusíku a oxidu uhelnatého, čímž byly prohlášeny za nezkapalnitelné – tzv. permanentní plyny. K rozřešení tohoto problému přispělo zjištění T. Andrewse (1869), že pro každý plyn existuje tzv. kritická teplota, nad níž nelze plyn zkapalnit při sebevětším tlaku.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons a Flickr