Koňská chřipka ochromila USA
Propuknutí koňské chřipky roku 1872 v Severní Americe přivedlo celou tamní ekonomiku prakticky k mrtvému bodu. Tehdejší průmyslovou revoluci poháněla koňská síla a epidemie, která se stala známou jako “Velká epizootica”, se přehnala celou zemí doslova jako požár. Oficiální odhady uvádějí počet postižených koní mezi 80% a 99%. Přístavy a doprava se zastavily. Hasiči byli nuceni sami táhnout vlastní hasičské vozy. Rovněž lokomotivy se zastavily, jelikož k nim nebylo možno dodávat uhlí. Dokonce i slavná americká kavalérie musela bojovat pěšky proti Apačům, kteří ovšem rovněž zjistili, že jejich koně jsou příliš nemocní než aby na nich šlo jezdit.
Velká epizootica (obdoba epidemie u lidí) byla poprvé zaznamenána poblíž kanadského Toronta a za 90 dní se rozšířila po celém kontinentu. Rozprostírala se od pobřeží Atlantiku po Havanu na Kubě a během týdnů zanechala v troskách vše, co jí stálo v cestě. Zatímco další větev se hnala na západ k Pacifiku. Pozdější zpráva uváděla úmrtnost 1% až 2%, ačkoli v některých oblastech údajně zemřelo na tuto nemoc až 10% koní. Philadelphia hlásila ztrátu 2 500 koní. Onemocnění donutilo muže tahat povozy ručně, zatímco vlaky a lodě plné nákladu nehnutě stály na místě. Neprováděly se ani dodávky základních lidských potřeb. Zprávy v New York Times poskytují pohled na rozsah celé epidemie. “Ve městě stěží existuje veřejná stáj, která by nebyla dotčena, zatímco většina cenných koní, je jejich majitelům k ničemu,” informoval list 24. října 1872. “Není neobvyklé spatřit na ulici koně, kterak táhnou povoz se svěšenými hlavami a občas prudce kašlou.” O pět dní později tisk oznámil, že bylo postiženo 95% všech koní v Rochesteru ve státě New York. “Podél Erie Railway v Patersonu v New Jersey se hromadí velké množství nákladu. Nemoc se rychle šíří v Bangoru ve státě Maine. Všichni hasičští koně v Providence na Rhode Islandu jsou nemocní.” Následující den nebyly zprávy o nic lepší zprávy: “Alarmující dopad na lidi, úplné pozastavení cestování, mizení vagónů,” psaly noviny v titulku. Times diskutovaly o pravděpodobných nákladech epidemie. “Jaký bude účinek byť jen dočasného stažení koňské síly z ekonomiky státu, to je vážná otázka k zamyšlení,” napsal jejich korespondent. “Uhlí nelze tahat z dolů, aby pohánělo lokomotivy, farmáři nemohou prodávat svou produkci, lodě nemohou doplout do cíle…” Dopisovatel pokračoval: “Zdá se, že již není pochyb o tom, že nemoc koní zasáhla Chicago a že je již postiženo několik stovek zvířat. Počet úmrtí způsobených epidemií v Bostonu narůstá, průměrně 25 až 30 denně.”
Jednou z hlavních obětí epidemie bylo město Boston. Dne 9. listopadu se průmyslovou čtvrtí prohnal velký požár, který zničil 26 hektarů města, zahrnujícího 776 budov. Stavby zde byly plné hořlavých materiálů a zásobování vodou bylo notoricky špatné. Zastaralá a zarezlá síť vodovodního potrubí sice dokázala zásobovat ruční čerpadla, ale již ne výkonná parou poháněná čerpadla místního hasičského sboru. Když požár zachvátil sklad s bavlněným zbožím, museli být občané Bostonu vyzváni, aby tahali pumpy ručně, čímž byl promarněn cenný čas. Nemluvě o tom, že muži nebyli zrovna nadšení že musí tahat vozy zaplněnými ulicemi, kde byli často cílem posměšků přihlížejících. Když však přišla noc, již se nikdo nesmál. Zpoždění při přesunu čerpadel na místo bylo zásadní, ale slabý tlak vody katastrofu ještě znásobil.
Oficiální zprávu americké vlády o epidemii koňské chřipky připravil Dr. James Law (1838–1921), původem Skot a absolvent Edinburgh’s Royal Veterinarian College. Ten si povšiml, že zvířata ustájená venku na trávě byla napadena chřipkou později a trpěla méně než zvířata při běžné práci a ustájení. Právě Law vypočetl průměrnou úmrtnost 1% až 2%, ačkoli v některých větších městech byla podstatně vyšší. Nejvyšší hlášení pocházela z Farmingdale v New Yorku, kde se tvrdilo, že zemřelo 10 procent těžkých tažných koní. Nemoc se vyskytuje dodnes a dá srovnat s klasickým morem prasat či se slintavkou a kulhavkou. Virus se přenáší vzdušnou cestou prostřednictvím vykašlávaných infekčních kapének i nepřímo předměty potřísněnými nosním sekretem a vykašlávanými hmotami, jako jsou nádoby na vodu, píce, stelivo nebo i šatstvo a ruce ošetřovatelů. Při podezření na chřipku je třeba koně okamžitě izolovat. Přenos chřipky koní na lidi nebyl pozorován, byl však zaznamenán přenos z koní na osly a na psy. Proti chřipce se dnes používá očkování. To se dnes vyžaduje při většině akcí jako jsou jezdecké závody, přehlídky a podobné příležitosti. Zajímavostí je, že u nás ji známě až z doby mnohem pozdější. Do tehdejšího Československa ji roku 1956 zavlekli dostihoví koně z Německa a rychle se rozšířila po celém státě. Tehdejší ekonomika již nebyla závislá na koňské síle a tak se epidemii podařilo zdárně překonat.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons