Kluzák pro útěk z vězení

Kluzák vyrobený z prostěradel a podlahových prken, určený k útěku z německého vězení s maximální ostrahou (1945)

Mohutný hrad v malém saském městečku Colditz se stal během druhé světové války nechvalně proslulým zajateckým táborem, kde byli internování spojenečtí letci – tehdy nesl označení Oflag IVC. Přestože se jednalo o velmi střežený objekt, pokusů o útěk zde bylo mnoho a velení je tvrdě trestalo. Přesto si vězni dokázali kopat únikové tunely, sestrojit funkční vysílačku, šili různé uniformy a šaty. Nejkurióznějším dílem však byla stavba funkčního kluzáku.

Jednoho zasněženého dne v prosinci 1943, když se válečný zajatec a pilot RAF Bill Goldfinch (1916-2007) díval na německé město Colditz, všiml si sněhových vloček za jeho oknem, které vstoupaly vzhůru. Tehdy se v jeho hlavě zrodil plán jak využít vzestupných proudů a k útěku využít kluzák. Také zde bylo ideální místo, ze kterého se dal vypustit kluzák – střecha hradní kaple, která byla skryta před pozorným zrakem stráží. Nápad představil Dickovi Howeovi, šéfovi vězeňské únikové komise, který jej schválil. Do projektu byl také přidělen Goldfinchův nejlepší přítel Jack Best. Pomocí učebnice objevené ve vězeňské knihovně Goldfinch a Best, oba inženýři, vypracovali specifikace pro kluzák. Uvezla by pilota a jednoho pasažéra. Křídla by měla dostatečný vztlak, aby přenesla cestující na kluzáku nad město Colditz a přes řeku Mulde. Stavbu zahájili v podkroví, které přepažili falešnou zdí, vyrobenou z okenic a půdního prachu. Hoblík si vyrobili z jídelního nože, vrtáky z hřebíků, pilové listy z pružiny gramofonu. Pro ovládací lanka využili elektrické dráty z nevyužívaných prostor hradu. Dále využili rošty z postelí, a pro potah použili prostěradla zpevněná prosnou kaší. Díky úplatkům od strážných získali kaseinové lepidlo a vrták do kovu.

Stavba částí kluzáku byla přinejmenším zdlouhavá. Jen pro křídla museli stavitelé ručně vyrobit přes 6 000 komponentů. Aby vyrobili jen jedno žebro, museli vytvarovat kus dřeva, napařit jej aby byl ohebný, ohnout a nakonec přilepit na místo. Zmíněný kluzák jich však vyžadoval stovky. Start byl naplánován na jaro 1945. K vymrštění kluzáku měl být sestrojen kladkový katapult s protizávažím v podobě vany naplněné betonem. Ke spuštění však bohužel nikdy nedošlo. Válka se blížila ke konci a bylo rozhodnuto let odložit. Na hradě je dnes vystavena replika kluzáku.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons a Flickr