Joseph Brant (1743-1807)
Jedna z nejkontroverznějších postav americké revoluce, Joseph Brant (Mohawským jménem Thayendanegea), se narodil podél řeky Cuyahoga v roce 1742. O 34 let později jej takto zvěčnil britský malíř George Romney. Postupem času se stal jedním z nejslavnějších severoamerických indiánů své doby.
Dne 20. července 1779, během americké revoluční války, loajalistická milice složená z 60 indiánů a 27 bílých loajalistů pod velením kapitána milice a válečného náčelníka Mohawků Josepha Branta (1743-1807) zaútočila a zničila vesnici Minisink v severní části státu New York. Když se o útoku dozvěděla místní milice Patriot, vyrazila je pronásledovat. Jejich pokus přepadnout Brantovy muže však skončil katastrofou a byli poraženi. Brantovi muži tehdy získali 40 skalpů. Nebrali zajatce a jediným zajatým milicionářem, který přežil, byl kapitán John Wood. Když se jej chystali skalpovat, Brant jej spatřil dát zednářský nouzový signál. Brant, který sám byl Zednářem, nařídil svým mužům, aby zastavili, vykročil vpřed a nabídl kapitánu Woodovi ruku. Ten ji přijal a sevřel v tajném pozdravu. Brant pak nařídil svým válečníkům, aby Wooda ušetřili. Někdy později se Brant mimoděk zmínil Woodovi, že by byl zabit, kdyby nebyli zednářští bratři. Wood odvětil, že není zednář. To Branta pochopitelně rozzuřilo a věřil že byl oklamán, ale přesto Wooda ušetřil. Ve skutečnosti kapitán Wood neudělal nic lstivého. Všechno to bylo neúmyslné. Něco, co v boji udělal, nějak připomínalo zednářský nouzový signál a podobně i způsob, jakým vzal Branta za ruku, musel připomínat tajný zednářský stisk ruky. Během svého pobytu v zajetí musel John Wood často přemýšlet o svém štěstí. Jednou z prvních věcí, které udělal, když byl po letech propuštěn z britského zajetí, bylo připojení se k místní zednářské lóži.
Přestože byl Joseph Brant svými současníky obvykle prezentován jako krvelačný vrah Američanů, pozdější historici našli četné příklady situací, v nichž se snažil uklidňovat konflikty a bránit nevinné oběti. Postupem času získal vzdělání (mimo jiné navštěvoval britskou misijní školu), zkušenosti, slávu a publikum, stal se tlumočníkem misionářů a politiků, obchodníkem a vyjednavačem, irokézským válečným náčelníkem a talentovaným diplomatem. Jménem Mohawků vyjednal mj. vytvoření rezervace Grand River v Ontariu, která existuje dodnes. Setkal se s s prezidentem Georgem Washingtonem také dvakrát cestoval na královský dvůr v Londýně (kde vznikly dva z jeho několika portrétů). Přestože vytrvale usiloval o sjednocení náčelníků různých kmenů v boji proti expanzi USA, tohoto cíle nebylo nikdy plně dosaženo. Žil však v těžkých časech na pomezí střetávání kultur a zájmů, obratně se mezi nimi pohyboval jako málokdo, snažil se zmírňovat nevyhnutelné konflikty a starat se o své spoluobčany. Byl třikrát ženatý (včetně dcery amerického podnikatele) a zemřel 24. listopadu 1807 v domě u jezera Ontario, kde se nyní nachází jeho muzeum. V roce 1850 byly jeho ostatky neseny v průvodu mladých mohawků od Grand River do 55 km vzdálené královské mohawské kaple v Brantfordu, pojmenované po něm. V roce 1886 zde byla vztyčena i socha náčelníka. Jeho postava je jednou ze čtrnácti soch velitelů z historie Kanady, v současnosti poctěných památníkem Valiants Memorial (Monument aux Valeureux) v centru Ottawy.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons