Jedno z prvních měst

Çatalhöyük, nebo též Çatal Hüyük je turecký název pro osadu v jižní Anatolii, která existovala v období neolitu a chalkolitu, přibližně mezi lety 7500 až 5700 př.n.l. Jedná se o jedno z největších a nejlépe zachovaných archeologických nalezišť z této dějinné epochy. Rozkládá se na přibližně 20 m vysokém uměle vytvořeném návrší 40 km jihovýchodně od města Konya. Osada byla tvořena obytnými domy postavenými z vepřovic a mnoho mělo stěny vyzdobeno nástěnnými malbami. Obyvatelé byli zemědělci, což dokládají například nálezy různých druhů obilnin, a rovněž se zabývali chovem domestikovaných zvířat (ovce a skot). Také dokázali zpracovávat mléko, vyráběli keramiku a obsidiánové nástroje. V době největší slávy zde nejspíše žilo více než 8 tisíc lidí, leč život to nebyl jednoduchý. Obyvatelé Çatalhöyüku žili na poměrně malém území, a na takový život nebyli vůbec zvyklí. Chronický stres z přelidněného prostředí se podle odborníků stal jednou z hlavních příčin výbuchů surového násilí, které na sobě lidé ve městě páchali. Tvrdí to archeologové, kteří dali dohromady data za čtvrtstoletí výzkumu na této světoznámé lokalitě. Jsou to údaje o celkem 742 lidech, kteří v Çatalhöyüku žili v období asi jednoho tisíce let. Kostry jednoznačně dokládají, že s nárůstem počtu lidí tam vzrůstalo i násilí. Čtvrtina z 95 zkoumaných lebek byla poraněna malými projektily, zřejmě hliněnými střelami z praku. Většina obětí násilí byly ženy a obvykle byly napadeny zezadu. Kromě násilí se v přelidněném městě dařilo i infekcím. Asi jedna třetina objevených koster nese stopy po bakteriálních nákazách a lidem se tam také více kazily zuby. Jak je vidět, život v nejstarších městech nebyl vůbec jednoduchý.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons