Jan de Doot si sám vyoperoval močový kámen

Jan de Doot (latinsky Joannes Lethaeus) byl holandský kovář žijící v 17. století a nic nenasvědčovalo tomu, že by se snad někdy měl nějak významně zapsat do historie. Jenže pak jej začaly trápit močové kameny. Jeho bolesti byly velké, takže dokonce hned dvakrát vyhledal místního chirurga. Přesněji řečeno šlo o holiče a kameníka, který také příležitostně prováděl operace. Ani jeden ze dvou zákroků však de Dootovi nepomohl. Bolesti se naopak zhoršovaly a muž se rozhodl, že napotřetí již vezme osud do vlastních rukou.

Jak se píše v knize Observationes medicae od Nicolase Tulpa z roku 1672: “De Doot byl statečný muž, který nijak netoužil jít potřetí pod nůž místního kameníka. Byl přesvědčen, že horší už to být nemůže a že on sám bude jediný, kdo může říznout do svého masa. Manželku, která nic netušila, poslal nakupovat na rybí trh. Jediný, kdo mu pomáhal, byl jeho bratr. Toho požádal, aby mu držel při operaci šourek. Sám si vyřezal ránu dost velkou, aby jí vytáhl kámen. Kámen ale držel, a musel vložit do rány oba prsty a silně táhnout. Teprve když byl kámen velikosti slepičího vejce venku, nechal zavolat pro lékaře, který ránu zašil.”

De Doot byl nepochybně velmi statečný, nejspíš také zoufalý, protože jinak by se k podobné samooperaci zřejmě nemohl odhodlat. Není pochyb o tom, že samotnou operaci provedl on. Otázka je, zdali ji přežil a jak dlouho žil. Podle některých indicií se zdálo, že žil ještě nejméně pět let po operaci, ale podle jiných zemřel krátce po ní. De Doot totiž nebylo jeho pravé jméno, takto byl označován na portrétech a nizozemsky to znamená “smrt”. Latinsky byl označován jako Joannes Laetheus, což rovněž znamená “ze záhrobí”. Podle toho to vypadá, že po operaci zemřel a všechny jeho portréty, jako třeba ten v knize Nicolase Tulpa, byly namalovány až po jeho smrti.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons

https://i.redd.it/f965acissq021.jpg