Sumerská cihla se psí šlápotou

V dnešní době je docela běžné, že vám domácí mazlíček přeběhne po klávesnici a poněkud vylepší rozepsaný mail. Malí nezbedové ale trápili i naše předky v 21. století – jen tedy před naším letopočtem. Cihla s královskou pečetí a psími šlápotami pochází z města Ur za 3. sumerské dynastie. Pes byl identifikován jako plemeno saluki, které bylo původně vyšlechtěno především pro lov gazel.

Saluki je velmi staré íránské plemeno. První zmínky o podobných psech nalezneme již kolem roku 4 000 př.n.l. Tyto informace pocházejí hlavně z oblasti dnešního Egypta. Povětšinou se jedná o nástěnné malby. Psi velmi podobni dnešní saluce se nacházejí na nástěnných malbách v hrobce krále Thutmose III., což byl panovník starověkého Egypta, dokonce jeden z nejznámějších. Islamisté věří, že psi a prasata jsou nečistá zvířata, právě saluce ale byla udělena zvláštní “výjimka” a proto se jako jediné psí plemeno může skutečně chovat i v muslimské rodině. Už v době Thutmose III. existovaly dva typy saluk – dlouhosrstá a krátkosrstá. Tyto dvě varianty můžeme nalézt dodnes, avšak rozšířenější je varianta dlouhosrstá. Egypťané měli saluky velmi v lásce, svědčí o tom i nástěnná kresba s faraónem Antefem, který žil okolo 3. tisíciletí př.n.l. Kresba znázorňuje faraóna sedícího na zlatém trůnu, u jehož nohou leží dlouhosrstá saluki. Ve faraónově hrobce byl nalezen papyrus pojednávající o faraónově oblíbené feně jménem “Bílá Gazela”, která nejvíce připomíná saluki nebo sloughi. Saluky byly a pořád jsou oblíbené i u Beduínů, ale také u kmene Djafí. V době před naším letopočtem byla dobrá saluka mnohem cennější než velbloud a lidé si jí velmi cenili.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons, Piqsels a Flickr