Historie Inzulinu
Čtrnáctiletý Leonard Thompson se 11. ledna 1922 v nemocnici v kanadském Torontu stal prvním pacientem s cukrovkou, jemuž byl podán inzulin. Nový lék pacientovi podal diabetolog E. P. Joslin, zásluhy za objevení léčebného účinku hormonu inzulinu a jeho úspěšnou izolaci nejprve ze psích a později telecích slinivek, ale náleží kanadskému lékaři Fredericu Bantingovi (1891–1941), který v roce 1920 přišel na způsob extrakce hormonu ze zvířecích slinivek pomocí podvázání pankreatických vývodů. Od dubna 1921 prováděl Banting se svým spolupracovníkem, studentem medicíny Charlesem Bestem (1899–1978) pokusy nejprve na psech a po několika měsících intenzivní práce se jim podařilo, za přispění biochemika Jamese Collipa, čistý inzulin skutečně izolovat. Nový lék zachránil od téměř jisté smrti nejen Leonarda Thompsona, ale také miliony dalších pacientů, kteří do té doby na cukrovku prvního typu zpravidla umírali během několika týdnů až měsíců od diagnózy. Frederic Banting obdržel za objev inzulinu společně s profesorem Johnem Macleodem (o úspěch se zasloužil zapůjčením laboratoře) v roce 1923 Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Na podíl mladého Charlese Besta na objevu Nobelova komise při oceňování zapomněla a rozhořčený Banting proto chtěl cenu nejprve odmítnout. Nakonec ji sice přijal, o finanční odměnu se ale s Bestem spravedlivě rozdělil. Leonard Thompson prožil na inzulinu dalších třináct let života, zemřel v roce 1935 ve věku 26 let na zápal plic. Do Československa se inzulin dostal již v průběhu roku 1923 a od roku 1926 se zde také vyráběl.
Zdroj obrázku Flickr
