Hadí housenka

Housenka lišaje Hemeroplanes triptolemus se poklidně krmí listím a spokojeně roste. Postupem času ale její velikost dosáhne takové míry, že je již velmi problematické tlusté tělo ukrýt před pátravými zraky hladových predátorů. Příroda si ale umí vždy poradit a tak se naše housenka začne měnit do děsivé podoby. Hlavička se jí zformuje do podoby hlavy hada a to i s velkýma lesklýma očima. Takové maskování je dostatečně zastrašující, aby odradilo i toho nejambicióznějšího predátora z deštného pralesa.

Při sebemenším náznaku nebezpečí – ať již jde o dotírajícího ptáka nebo ještěrku – housenka lišaje rozjede svou velkou maškarádu. Nasáváním vzduchu drobnými otvory si nafoukne hlavičku, která se tak zformuje do podoby hadí hlavy. Pokud je predátor natolik bláznivý, že se ani v této fázi nezalekne, tak má housenka v rukávu ještě jeden trik. Doslova se na něj vrhne, jakoby chtěla udeřit. Navzdory tomu, že nemá žádné jedové zuby, se její strategie zdá být účinnou a její velký trik často slaví úspěch.

Ostatní housenky z čeledi Sphingidae – lišajovití, si rovněž vyvinuly nevšední taktiku pro přežití ve stádiích vývoje, kdy jsou nejzranitelnější vůči predátorům. Například můry Amphion floridensis vydávají znepokojivé ječení tím, že tlačí vzduch přes upravené části tlamy, kdykoli jsou vyrušeny. Mnoho larev vyzvrací toxický obsah svého předžaludku přímo na dotírající predátory. Tyto nevšední evoluční strategie pomohly zajistit, že housenky přežijí a nakonec se vynoří jako nadýchaní noční motýli připravení k páření. Předají své finty další generaci a samozřejmě opylují květiny, což pomáhá zajistit přežití nejen jejich vlastního druhu, ale i mnoha ostatních.

Zdroj obrázku Flickr a Wikimedia Commons