Hadí most

Je známým faktem, že voda nadnáší – kůň tak na lodi utáhne mnohem více, než by byl schopný na souši. Podle odhadů je to až padesátinásobek běžné váhy nákladu. Ve Velké Británii se dokonce v 18. století podél kanálů vybudovaly speciální cesty, které měly usnadnit tahání (otáčení a podobně).

Krásným příkladem je Snake bridge (Bridge 77) přes kanál Macclesfield, který umožnil koníkovi překročit kanál a jít po druhé straně břehu, aniž by jej bylo nutné odpřáhnout od loďky kterou táhl. Na kanálu Macclesfield toho bylo dosaženo vybudováním spirálových ramp a na kanálu Stratford-upon-Avon a dalších vybudováním rovinných železných mostů ve dvou konzolových polovinách, přičemž uprostřed zůstala štěrbina pro tažné lano. Tomu se také říkalo dělený most. Z cenových důvodů bylo mnoho běžných stratfordských mostů také postaveno tímto způsobem.

Pokud se chceme vydat do historie dopravních lodí tažených koníky, tak musíme začít v Nizozemsku, kde vynalezli pojem trekschuit. První taková loď tažená koněm se plavila mezi Amsterdamem a Haarlemem už v roce 1632 a svezla třicet pasažérů. Cestování trekschuitem bylo sice pomalé, ale levné a pohodlné, a tak se stalo velmi oblíbeným. Trekschuit pak začal fungovat i ve Spojených státech na kanálu Erie. Dnes jsou tyto lodě už jen atrakcí pro turisty. Nechat se táhnout koněm, zatímco jste na lodi, můžete ve Foxtonu, Godalmingu, Tivertonu, Ashton-under-Lyne, Newbury a Llangollenu.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons