Goebbelsův filmový Titanic
Vedle filmového Titaniku od Jamese Camerona existuje ještě poněkud jiný Titanik, poněkud zapomenutý německý snímek z roku 1943. Nechal jej natočit nechvalně proslulý ministr propagandy Joseph Goebbels, měl ukazovat vysokou úroveň německé kinematografie a zároveň kritizovat rozpínavost britských kapitalistů.
Snímek natáčel režisér Herbert Selpin, který však byl uvězněn, o dokončení se tedy postaral Werner Klingler. Výprava filmu byla na svou dobu více než štědrou – štáb získal povolení natáčet i v noci, což samo o sobě bylo velmi nezvyklé, vzhledem k nařízenému zatemnění. Promítal se pouze v okupovaných zemích včetně protektorátu Čechy-Morava. V samotném Německu se však nevysílal, jelikož panovala obava, že by tamní publikum snímek nedocenilo. V době, kdy Němci pili kafe s pampelišek, utratil Goebels za film 180 milionů amerických dolarů a pak jej stejně zakázal. Sověti si film odvezli jako kořist na konci války a byl v jejich zemi promítán, stejně jako v dalších zemích východního bloku. Proti západní propaganda se zkrátka hodila i jim. Film byl pro Evropu znovu objeven v roce 1949, ale ve většině západních zemí byl rychle zakázán. V roce 1992 byla v Německu vydána cenzurovaná kopie VHS nízké kvality. Tato verze odstranila nejsilnější propagandistické scény, které nesmírně oslabily její kontroverzní obsah. V roce 2005 byl Titanic zcela obnoven a poprvé byla necenzurovaná verze vydána ve speciálním vydání DVD.
Roli Titaniku si ve filmu zahrál luxusní německý zaoceánský parník Cap Arcona vyrobený roku 1927. Ten vozil cestující mezi Hamburkem a Jižní Amerikou až do roku 1939, kdy byl zabaven německým námořnictvem. V roce 1945 evakuovala na 25 tisíc německých vojáků a civilistů z oblasti východního Pruska. V samotném závěru války byla použita jako “plující bomba”. Dne 3. května 1945 v rámci ničení důkazů o nacistických zločinech bylo na její palubu naloděno na 5 000 vězňů z vyhlazovacích táborů. Zároveň ji SS naplnila hořlavými plyny a zápalnými bombami. Poté byla vyslána na moře, aby byla potopena spojeneckými letouny RAF. Ti na loď skutečně zaútočili, což mělo za následek přes 4 500 obětí, což třikrát převyšuje počet obětí na Titaniku (1 516). Přežilo jich necelých 350, mezi nimi Emil František Burian (otec Jana Buriana, dědeček Jiřího Buriana aka Kapitána Dema).
Zdroj obrázku Wikiwand
