Foukání kouře do zadku

Foukání kouře do zadku, aneb běžná lékařská metoda až do 19. století.

Snad od počátku věků si lidé strkali věci do zadku a pozorovali co se bude dít. Starověcí Mayové si tam strkali halucinogenní drogy, což byl rituál na cestu do spirituálního světa. My v Evropě se věnovali poněkud nudnější zábavě. Klystýr kouřem byl lékařský postup, široce rozšířen v západní medicíně, na přelomu 19. století. Léčba zahrnovala vyfukování tabákového kouře do konečníku pacienta. Samotný tabák byl uznávaným léčivým přípravkem již krátce po jeho dovezení do Evropy z Nového světa. Během této doby byl tabákový kouř široce používán jako nástroj proti mnoha nemocem, včetně bolesti hlavy, selhání dýchání, žaludečních křečí, nachlazení a ospalosti. Myšlenka uplatňovat tabákový kouř s klystýrem byla technikou, která byla získána od severoamerických indiánů.

Právě indiáni tehdy věřili, že tento postup by mohl léčit bolesti střev a často se využíval k resuscitaci utopených nebožáků. Evropané tedy tuto metodu přejali a velice rychle ji považovali za stejně důležitou jako umělé dýchání z úst do úst. Do začátku 19. století tak již šlo o běžnou lékařskou metodu. To znamená, že pokud jste přestali dýchat, první co lékař udělal bylo, že vám strčil do konečníku trubičku a do ní vyfukovat tabákový kouř. Postup byl používán i pří léčbě kýly a kouř se často doplňoval o další látky, včetně kuřecího vývaru. Někdy se ke klystýru používal kouř z kadidla, olej nebo alkohol. Právě alkohol byl velice nebezpečný, jelikož se začal prakticky okamžitě vstřebávat do krevního řečiště pacienta aniž by byl přefiltrován přes játra.

Podle zprávy z roku 1835 byl tabákové klystýr úspěšně použity k léčbě cholery. Asi nepřekvapí, že tato lékařská procedura v průběhu časů zpochybňována a v 17. století ji veřejně kritizoval anglický král Jakub I. Stuart (1566-1625). V roce 1811 dokázal anglický vědec Benjamin Brodie, že nikotin, hlavní činidlo v tabákovém kouři, může zastavit cirkulaci krve u zvířat. Tato průlomová zpráva přímo vedla k rychlému poklesu užívání tabákového kouře v lékařské komunitě. Do poloviny 19. století tak tuto léčbu nabízela pouze malá skupina lékařů.

Zdroj obrázku Pixabay a  Look and Learn