Josef Sousedík (1894-1944)

Josef Sousedík má na kontě například patent na letadlo s kolmým startem, hybridní elektromobil, elektrické kormidlo pro motorové lodě, nebo v té době nejrychlejší vlak na světě, Slovenskou Strelu.

Moravský Edison se narodil 18. prosince roku 1894 ve Vsetíně se šesti sourozenci. Rodina byla velice chudá, například šněrovací boty byly v rodině jen jedny. V elektrotovárně bratří Bubelů se vyučil nástrojařem a elektromontérem. Elektřina ho nadchla a i doma si dělal nejrůznější udělátka, byl skromný, talentovaný, velice šikovný a pracovitý. V roce 1914 ovšem narukoval do víru světové války, že které se v pořádku vrátil, dokonce zapojil i do osvobozovacích bojů na Slovensku proti Maďarům. Do Vsetína se vrátil roku 1919 a rozhodl se rozjet vlastní byznys a v rekordním čase vybudoval ve Vsetíně vlastní továrnu na elektromotory, díky tomu se spřátelil i s Tomášem Baťou, pro kterého se stal výhradním dodavatelem elektromotorů, dokonce spolu začali stavět železniční dráhu Vsetín-Zlín. Roku 1927 pobouřen korupcí kandidoval na starostu, kterým byl opakovaně volen až do okupace roku 1938. Mezi lidmi byl velice oblíbený, byl totiž čestný a nešlo ho zkorumpovat, navíc celý svůj plat dával na charitu! Pod Sousedíkem se ve Vsetíně hodně stavělo a proměnil Vsetín ve velice moderní město. Postavil například Masarykovo gymnázium, budovy pro okresní úřad, poštu, chudobinec, spořitelnu, zrenovoval mlýny a elektrárnu a na Vsetínsku postavil desítky kilometrů silnic. Dokonce si vynalezl vlastní elektromobil, se kterým jezdíval do práce. Do Vsetína také dostal pobočku brněnské zbrojovky, čímž místním zajistil desítky pracovních míst. Přátelství s Baťou ovšem ukončil roku 1932 Sousedíkův nesouhlas s fúzí obou podniků pod Baťu, to Sousedíkův byznys málem položilo, protože Baťa zrušil se Sousedíkem smlouvu na dodávku motorů.
Sousedíka zachránil baron Hanuš Ringhoffer, který Sousedíkovi nabídl výhodnější podmínky, právě s Ringhofferem a Hansem Ledwinkou (koncepce TATRA) pracoval na Slovenské Strele. Při zkušební jízdě měli železničáři co dělat, aby stahovali závory! Rychlost 134/h byla ve 30. letech něco neuvěřitelného, za úspěchem stojí Sousedíkův revoluční elektromotor, vlak se rozjížděl na elektropohon, tedy velice svižně ale přitom hladce a ve vyšší rychlosti přešel na benzínový pohon.

Zářnou kariéru mu zhatila druhá světová válka. Jako čestný občan a ryzí vlastenec se zapojil do odboje a před nacisty skrýval několik svých výrazných vynálezů a patentů. V Ringhofferových závodech tehdy pracoval jako externí pracovník (soukromá laboratoř). Byla to dohoda mezi ním a Ringhofferem aby Sousedík nemusel pracovat přímo pro říši (údajný tlak ze strany Porscheo). Mohl být za vodou a užívat si života, ovšem začal kolem sebe shromažďovat lidi ochotné vést odpor proti nacistické zlomoci. Dal dohromady skupinu odbojářů, která měla na 2 000 členů! Odboj financoval ze svého a podle svých slov neváhal do odboje vložit veškeré své finance “však peníze vydělám znovu, ale teď jde o všechno” říkával. Silný a cílevědomý odboj na Vsetínsku nemohli nacisté nevidět a Sousedík byl několikrát zatčen Gestapem, ale vždy ho z toho dostal Ringhoffer. Navázal dokonce udržoval spojení s výsadkem Clay-Eva.

Na poslední výslech jej Gestapo doprovodilo 15. prosince 1944, pouhé tři dny před jeho 50 narozeninami. Věděl, že se z toho nejspíš nedostane a tak když se s vyšetřovatelem Franzem Kernerem ocitl sám, vycítil příležitost. Po vyšetřovateli hodil psací stroj a snažil se utéct oknem. Ovšem Kerner jej pistolí zastavil a vystřílel celý zásobník, než padl Sousedík mrtev na zem. Tak končí osud muže, který mohl ovlivnit svět a zajistit Československu skvělé jméno ve světě.

Dle jiných dochovaných dokumentů Sousedíka zastřelil jistý Karl Schiefermüller. Při soudním řízení se Schiefermüllerem v N.J. ale paní Zdena Sousedíková uvádí, že jí manžel zdělil, pokud se sním něco stane má se o pomoc obrátit právě na Schiefermüllera.

Po komunistickém převratu však jeho rodinu nečekaly šťastné časy. Komunisté jim prosperující podnik zestátnili a na začátku roku 1954 přišla o rodinný dům. Krom toho rodinu vyloučili ze zásobování potravinovými lístky a při měnové reformně nesměli vyměňovat své peníze v kurzu 1:5. O Josefu Sousedíkovi se jako výjimečném, čestném a spravedlivém muži, jehož odbojný odkaz mohl ovlivnit lidí vlastním myšlením bylo zakázáno psát a tak se na něj bohužel všeobecně zapomnělo, stejně jako na další velikány naší historie. Komunisté, aby úplně pohřbili Sousedíků odkaz přestali platit za jeho patenty, které propadly. Sousedík byl držitelem zhruba 200 patentů. Kdo ví, o kolik miliard jsme kvůli tomu přišli…

K rehabilitaci Josefa Sousedíka došlo (sice na krátko) již v roce 1968, kdy se část členů “Pro vlasti” a Sousedíkovy organizace zasadili o to aby byla vrácena jeho pamětní deska na místě jeho skonu (tehdy okresní úřad). To se povedlo 15. prosince 1968 a byla tam přes 2 roky. Dne 23. srpna 1969 obdržel (posmrtně) pamětní odznak 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky (bez Sousedíkovy organizace a členů “Pro vlasti” by partyzáni nepřežili zimu 1944/45). Plně rehabilitován byl až po pádu komunismu v roce 1989, v roce 2016 obdržel Medailí Za hrdinství.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons

https://live.staticflickr.com/6041/5901364784_34d19c2e3d_c.jpg

Málo známý agitační plagát Josefa Sousedíka
Paní Sousediková s nejstarší dcerou na tryzně na Mynaříkově pile v Ratiboři 2.11.1945
Foto z obnovení pamětní desky ze 7.11.1994

Napsat komentář