Charles James Napier

Sir Charles James Napier (1782–1853) byl jedním z těch vojevůdců, kteří přispěli k největšímu rozmachu Britského impéria. Narodil se 10. srpna 1782 v paláci Whitehall v Londýně. Byl nejstarší synem plukovníka George Napiera a jeho druhé manželky Lady Sarah Lennoxové (pravnučky krále Karla II.), přičemž pro oba šlo o již druhé manželství. Již ve dvanácti letech vstoupil k 33. pěšímu pluku britské armády, ale rychle přešel k 89. a hned se neujal svého pověření, ale vrátil se do školy v Irsku. V roce 1799, ve věku 17 let, nastoupil do aktivní služby v armádě jako pobočník sira Jamese Duffa (1752–1839). Bojoval proti povstalcům v Irsku, Napoleonovým vojákům ve Španělsku. Tehdy Napier velel 50. pěšímu plukem, v bitvě u Corunny byl zraněn a ponechán na bitevním poli jako mrtvý. Sotva živého jej zachránil bubeník francouzské armády jménem Guibert. Ze zranění se zotavil poblíž sídla francouzského maršála Soulta a poté Michela Neye, kde byl držen jako válečný zajatec. Později byl propuštěn zpět k Britům, načež obdržel armádní zlatou medaili. Napier se dobrovolně vrátil na Pyrenejský poloostrov v roce 1810, aby znovu bojoval proti Napoleonovi v Portugalsku. V bitvě u Côa pod ním padli dva koně. Bojoval též u Bussaca, Fuentes de Oñoro a jako velitel 102. pěšího pluku se zapojil do druhého obléhání Badajozu (1812). Za tyto bitvy si vysloužil stříbrnou medaili se dvěma sponami a v roce 1815 napochodoval do Paříže v čele své brigády. Ve 20. letech 19. století podporoval řecké povstalce v boji proti Osmanům. Dotáhl to na generálmajora bombajské armády a na konci 30. let se postavil do čela jednotek Východoindické společnosti. Během tohoto období vedl vojenské dobytí oblasti Sindh, nacházející se v jihovýchodní oblasti dnešního Pákistánu. Následně byl Napier jmenován tamním guvernérem a vrchním armádním velitelem v Indii. Proslavil se rovněž tažením v Afghánistánu.

Když si hinduističtí duchovní ve 40. letech 19. století stěžovali, že jim britské úřady zakazují obřad satí, kdy se vdovy zaživa upalovaly spolu s tělem mrtvého manžela. Napier tehdy prohlásil: “Budiž. Upalování vdov je váš zvyk, nachystejte tedy pohřební hranici. Ale můj národ má také jeden zvyk: Když muži zaživa upalují ženy, věšíme je a zabavujeme veškerý jejich majetek. Takže moji tesaři vztyčí šibenice, na nichž po upálení vdovy pověsíme všechny, jichž se to týká. Jednejme všichni podle našich národních zvyků.”

Zdroj obrázku Wikimedia Commons