Zábavný sport zvaný Fuchsprellen
V průběhu historie vznikají a opět zanikají velice zajímavé sporty. Často se jedná o neškodnou zábavu, jindy o brutální kratochvíli. Nyní si povíme o populárním sportu v 17. a 18. století, který se hrál v páru – povětšinou muž se ženou, jehož pointou bylo vyhazování živých lišek a dalších zvířat vysoko do vzduchu.
Tomuto sportu holdovala pouze evropská aristokracie, byť se jednalo o často nebezpečnou zábavu. Dva lidé stáli od sebe vzdáleni 6 až 7,5 metru, přičemž drželi pruh plátna zvaného Prellgarn nebo Prelltuch (“skákací látka”), který ležel na rovné zemi. Následně sluhové vypustili z klece lišku a hnali ji směrem k nataženému plátnu, na nějž když vstoupila, pár rychle propnul plátno a zvíře vylétlo vysoko do vzduchu. Vítězil pár, který vymrštil lišku nejvýš – až 7,5 m. Patrně nepřekvapí, že pro zvířata byl tento sport fatální a po herní ploše tak pobíhali trpaslíci a děti, kteří zraněná zvířata dobíjeli.
Saský kurfiřt a polský král – August II. Silný (1670-1733) se účastnil slavného turnaje, při němž bylo vyhozeno 647 lišek, 533 zajíců, 34 jezevců a 21 divokých koček. Svou sílu zde předváděl tím, že konec látky držel jen jedním prstem, přičemž na druhé straně stáli dva silnější muži z jeho družiny. Rozhodně ale nebyl jediným vládcem, který se účastnil tohoto bizarního sportu. Švýcarský vyslanec Esaias Pufendorf, byl svědkem utkání pořádaném ve Vídni v březnu 1672. Do svého deníku popsal své překvapení, kdy sledoval císaře svaté říše římské – Leopolda I. (1640-1705), jak pobíhá mezi trpaslíky a osobně dobíjí zraněná zvířata. Někdy byla využita i větší zvířata. Roku 1648 bylo na hřiště vypuštěno 34 divočáků, kteří způsobili velký zmatek. Při této soutěži byli vypuštěni rovněž tři vlci, bohužel nebyla zaznamenána reakce hráčů. Tato kratochvíle byla ale často nebezpečnou i pro samotné účastníky, kteří byli občas napadáni vystrašenými nebo zraněnými zvířaty. Obzvláště obávané byly divoké kočky, které sportovce často poškrábaly na nohou nebo tvářích. Pro zvýšení zábavnosti, se příležitostně používaly rovněž masky a kostýmy. Šlechtici se přestrojili za mýtické hrdiny, římské válečníky, kentaury nebo satyry. Dámy se oblékly jako nymfy, bohyně nebo múzy. Rovněž zvířata byla oblečena do kostýmů, nebo byly nazdobeny jako karikatury známých osobností.
Třicetiletá válka dost otupila myšlení lidí. Některé oblasti střední Evropy se doslova vylidnily a brutality bylo víc než dost. Samotná válka skončila teprve roku 1648, ale následovaly následovaly opakované války s Francií, Turky (došli až na Moravu a obléhali Vídeň), do toho mor atd. Tohle je doba slavných čarodějnických procesů atd. morálka lidí zkrátka byla úplně jinde než dnes. Ještě mě napadá další zajímavost k útlocitu tehdejších dam, které se účastnily i onoho “vyhazování lišek”. Císařovna Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská (1691-1750) na honu konaném 26. června 1721 postřílela 138 kusů zvěře vysoké. Později, na honu konaném 30. června téhož roku, zastřelila, za 5 hodin, vlastní rukou 57 jelenů, 11 laní a 4 kolouchy. Císařovna seděla za stolem v ohradě, kam jí nadháněči vháněli odchycenou zvěř. Za 15 dní bylo císařskou družinou postříleno celkem 195 jelenů, 41 laní, 21 kolouchů, 314 daňků, 137 srnců, 356 sviní, 250 loňských selat, 43 lišek, 7 zajíců. Říkám, čím zvířata lidi tak štvala, že si zasloužila takto masakrovat.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
