Santísima Trinidad
Dřevěné plachetnice mají neobyčejné kouzlo a vrcholem jejich konstrukcí je nepochybně těžce ozbrojená Řadová loď. No a jejich vrcholem je pak neskutečné dílo lidského umu, jediná válečná loď se čtyřmi palubami – Santísima Trinidad…
Když byla v roce 1769 spuštěna na vodu, byla Santísima Trinidad (Svatá Trojice) největší válečnou lodí, jakou kdy éra plachetnic viděla. Byla postavena v Havaně na Kubě irským námořním konstruktérem Matthewem Mullanem ve službách Španělska (tam se mu říkalo Mateo Mullán). S výtlakem 4 950 tun šlo o největší válečnou loď na světě. Pro srovnání, Nelsonova vlajková loď Victory, která byla spuštěna o několik let dříve, měla pouze 3 500 tun. Původně byla postavena jako třípalubová, ale v roce 1795 byla propojením nástaveb přidána další paluba a vyzbrojena baterií lehkých osmiliberních děl, čímž celkový počet vzrostl na 130 (!) Tato přestavba byla z velké části provedena, aby posílila upadající prestiž Španělska jako námořní velmoci, a mezi námořníky byla považována za zkažení jinak skvělého plavidla. Zvýšením těžiště se stal trup méně stabilním a navýšení bojové síly byly jen malé. O vítězství totiž rozhodovala těžká děla na spodních palubách, kterých ale Santísima Trinidad měla stále jen 30. Tedy stejný počet jako měli její britští rivalové (HMS Victory).
V červenci 1779 se Španělsko připojilo k rostoucí koalici mocností podporujících americké kolonisty v jejich boji proti Velké Británii. Santísima Trinidad byla pýchou španělské flotily a pomohla v roce 1780 zachytit více než padesát obchodních lodí z velkého britského konvoje a také se zúčastnila neúspěšného španělského pokusu o dobytí Gibraltaru, který skončil v roce 1783. Během revolučních a napoleonských válek měla Santísima Trinidad vést námořnictvo ve dvou bitvách. První proběhla u Mysu svatého Vincence (1797), kdy z ní velel José de Córdoba y Ramos a byla téměř zajata nepřítelem! Nelsonova loď HMS Captain ji svými 74 děly znehybněla – načež se ocitla izolovaná a obklopená loděmi Royal Navy (Captain, Culloden, Blenheim, Orion, Irresistible a Excellent). Byla těžce poškozena, přišla o všechny stěžně a polovinu své posádky (čítající téměř tisíc mužů). Před kapitulací ji zachránil jen zásah dvou dalších španělských lodí (Infante don Pelayo a Príncipe de Asturias), kterým se ji podařilo odtáhnout z bitvy a zpět do Cádizu k opravě.O osm let později byla vlajkovou lodí Baltasara Hidalga de Cisneros v bitvě u Trafalgaru. Díky její nepromyšlené přestavbě byla obrovská loď toho dne sotva schopná kormidlovat ve slabém větru. V důsledku toho se stala snadnou obětí svých hbitějších protivníků z Royal Navy. Tentokrát však k záchraně na poslední chvíli nedošlo a tak musela kapitulovat před HMS Neptune, které velel Thomas Fremantle. Odtáhnout ji měla HMS Prince, leč sotva utichly zbraně, prohnala se Atlantikem divoká bouře, která zahnala všechny přeživší ke španělskému pobřeží. Posádka dělala co mohla, aby těžkopádný kolos udržela nad hladinou. Nepřetržitě odčerpávali vodu, ale po třech dnech a nocích se zdálo, že bouře nepoleví a síly námořníků byly vyčerpány. Britové tedy opustili od svého záměru a cennou kořist nechali na pospas vlnám.
Na dně Atlantského oceánu, v hloubce více než 100 metrů, zůstala po další dvě století. Její přesná poloha nebyla známa až do roku 2009, kdy hydrografické průzkumné plavidlo Malaspina, provozované španělským námořnictvem, náhodně testovalo v oblasti nový sonar s bočním skenováním. Objevili vrak lodi velikostí a tvarem odpovídající Santísima Trinidad. Možná se tak jednoho dne znovu vynoří z oněch temných vod.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
