Rakousko-uherské psí spřežení

Rakousko-uherský voják s vozíkem taženým psím spřežením, používaným pro přepravu zboží.

Před válkou bylo v Evropě psích spřežení hojně využíváno ku transportu nejrůznějšího vybavení a zboží. Žádná z armád se neobešla ani bez zdravotnických psů. Během první světové války museli všichni majitelé psů přivést své miláčky do vojenských veterinárních středisek, kde se rozhodovalo o jejich dalším osudu. Zpravidla byli povoláni jako Sanitats und Kriegszughund (tažní a sanitační psi). Ve Vídni byly otevřeny dvě školy pro výcvik psů a výcvik jejich psovodů (Kriegshundeführer). Jedna byla na Herbeckstrasse 66 v okrese XVIII, kde bylo asi sto psů a kde jejich štěkání vyvolalo protesty obyvatel, a v Schafbergu, kde bylo cvičeno 200 zvířat. Obě školy měly kasárna, veterinární kliniky, psí kuchyně, koupaliště pro psy, sklady, řeznictví a tak dále. Ubikace pro psy byly dřevěné se slaměnou podlahou, která se podle potřeby měnila každý týden. Každý pes dostal výběh o velikosti jednoho metru čtverečního a místo na venčení. Ke každému psovi byli přiděleni dva psovodi, a to z toho důvodu, že v případě smrt nebo ztráty jednoho z nich by si pes nemusel zvyknout na nového pána.

Nápad využít k přepravě zboží psy přišel hned s vypuknutím války, protože koně nemohli být všude. Noviny začaly vydávat inzeráty na nákup psů od obyvatelstva pro potřeby armády. Pro tažné psy se v roce 1915 začaly vyrábět speciální vozíky pro jejich provozování párem psů. Tato výroba byla situována ve Wieselburgu v Dolním Rakousku v závodě, kde se již vyráběly dřevěné protézy. Na jejich výrobě se podílela asi stovka ruských válečných zajatců a 20 vojáků rakousko-uherské armády. V době nejvyšší dosažené produkce dosáhla výroba vozíků 120 kusů týdně a cca 500 měsíčně. Do roku 1918 se i přes potíže Rakouska-Uherska na frontě výroba zvýšila o dvacet procent při zachování stejného počtu pracovníků.

Zdroj obrázku Erikscollectables a Owlcation

https://i.pinimg.com/736x/2d/05/e2/2d05e28b39ab0c1e3bb9fdb3bbc9496c.jpg