Porodník Ignác Semmelweis

Gynekolog, jehož objev zachránil tisíce žen a jejich miminek před bídnou smrtí. Dobře si prohlédněte jeho krásně čisťounké ruce, čímž se lišil od svých kolegů. Nu a taky má parádnické prstýnky a luxusní doutník, ale o tom až zase jindy.

Maďarský porodník Ignác Filip Semmelweis (1818-1865), původem uherský Němec, se zabýval zkoumáním příčin epidemií horečky omladnic v nemocnicích. Roku 1844 vyslovil teorii, že nákazu přenáší sami lékaři, konkrétně mladí medici, při přecházení mezi pitevnou a jinými odděleními. Jeho podezření, že nákaza má původ přímo v nemocnici, potvrdila smrt jeho kolegy Jakuba Kolečka, který zemřel na infekci po zranění skalpelem při pitvě. Semmelweis tak formuloval zásady antisepse, jejichž dodržování šíření nemoci bránilo a které se postupně staly obecným nemocničním standardem. Postupně zavedl mytí rukou chlorovým vápnem, což dle očekávání vedlo k poklesu úmrtí rodiček, avšak objevil se jiný problém. Jeho kolegové odmítali uznat fakt, že kvůli nedostatečné hygieně zavinili smrt řady pacientek. Doktor Gustaf Michaelis kvůli výčitkám svědomí dokonce spáchal sebevraždu. Důvodem bylo, že mezi ženami, které dříve po porodu u něj zemřely na horečku omladnic, byla i jeho milovaná neteř.

Semmelweisova hypotéza byla často ostře odmítána odbornou veřejností, čemuž zrovna moc nepomáhala jeho popudlivá, vztahovačná povaha a neschopnost zpracovat svá přesná pozorování a experimenty do vědecky přijatelné podoby. V roce 1851 tak musel opustit vídeňskou všeobecnou nemocnici a začal pracovat v Pešti, kde ve svém díle pokračoval. Během následujících čtyř let zaznamenal pouze 8 úmrtí na horečku omladnic, což byl v té době úžasný výsledek. Ani to však na postoji ostatních lékařů nic nezměnilo. Zahořklý Semmelweis odmítl nabízené místo profesora v Curychu a oženil s Marií Weidenhoffer (1837-1910), s níž měl pět dětí, z nichž tři se dožily dospělosti.

Nekončící zoufalý boj o odborné uznání jeho teorie, spolu s pocitem viny za předešlou smrt mnoha pacientek, se odrazily na zhoršování jeho psychického stavu. Od roku 1861 Semmelweis trpěl depresemi, viditelně chřadnul a psal zahořklé, agresivní otevřené dopisy svým oponentům. Roku 1865 se jeho chování stalo pro okolí tak nesnesitelným, že byl přes svůj odpor převezen do psychiatrického ústavu. Tam za dva týdny zemřel, patrně na následky hrubého zacházení.

Semmelweisova teorie a zejména praktická opatření došly obecného přijetí teprve po Pasteurově odhalení toho, že původcem mnoha nemocí jsou mikroorganismy. Dnes se Ignác Semmelweis řadí mezi nejvýznamnější lékaře 19. století a je po něm pojmenována mj. lékařská univerzita v Budapešti a stanice na lince metra M3 (Semmelweis Klinikák).

Zdroj obrázku Wikimedia Commons, Pixabay a Piqsels