Odsunutý malíř Paul Gebauer
Vynikající odsunutý slezský malíř a sedlák Paul Gebauer (1888-1951). Patří k nejvýznamnějším malířům německého Slezska ve 20. století a jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách Slezského zemského muzea.
Paul Gebauer se narodil 21. dubna 1888 v Sosnové nedaleko Opavy Josefu Gebauerovi a Marii rozené Schölder. Pocházel ze starého německého (slezského) selského rodu. Jeho rodina vlastnila statek v obci Sosnová (Zossen) již od roku 1708 a patřila k tamní elitě. Jeho otec Josef Gebauer byl v letech 1901–1907 starostou a dlouhodobě působil jako předseda společenstva místního lihovaru. Paulova matka zemřela v roce 1909, o čtyři roky později se jeho otec znovu oženil. Paul po absolvování opavské a krnovské reálky studoval malbu na Akademii výtvarných umění ve Vídni u R. Müllera a na Kunstakademie v Drážďanech u O. Zwünsthera a Gotthardta Kuehla. Období první světové války prožil v zákopech na frontě, kde strávil celkem tři roky. Dosáhl hodnosti poručíka. Za své zásluhy obdržel Karlův vojenský kříž a dvakrát i záslužnou vojenskou medaili (Signum Laudis). Na konci války v roce 1918 byl nucen ujmout se rodinném statku v Sosnové a postarat se o stárnoucího otce. Dne 22. listopadu 1921 se v Sosnové oženil s Hildou Drösslerovou, dcerou řídícího učitele z Nové Rudné. Sedm měsíců po svatbě, 24. června 1922, se manželům narodila dcera Hilda, následovali synové Paul a Herbert.
Ze studií byl Paul Gebauer ovlivněn nejdříve impresionismem. Po první světové válce svou tvorbu orientoval ve směru sociálního primitivismu, přes expresionismus dospěl k magickému realismu a k tzv. nové věcnosti. Malířství na čas opustil, aby se plně věnoval hospodářství a rodině. Výtvarném umění se znovu začal věnovat až kolem roku 1928. No a právě v této době (až do roku 1937), vznikla jeho nejslavnější díla. Tematicky se věnoval především portrétu, žánrovému zobrazení zemědělských prací a figurálním kompozicím, které měly převážně sociální rysy. Svými ilustracemi a karikaturami přispíval do mnichovského časopisu Jugend. Tvořil také fresky a sakrální obrazy v duchu monumentálního realismu. Scény maloval podle fotografií a na svých obrazech zvěčnil svou rodinu, známé, děvečky a pacholky i sám sebe. O osobních postojích Paula Gebauera není mnoho známo, ale byl popisován jako velmi přátelský člověk s obrovským smyslem pro humor. Mezi jeho přátele patřili osobnosti místní regionální kulturní sféry a byl členem několika uměleckých organizací. Ve 30. letech se přiklonil k nacionálně socialistickému politickému programu. Kronika české školy zmiňuje Gebauera jako akademického malíře, ale i jako “úhlavního nepřítele české menšiny”. Jiné prameny naopak dokládají, že Gebauer ve skutečnosti nenávistně vyhraněný k české menšině nebyl.
Po zabrání pohraničí Německem na začátku druhé světové války vstoupil do NSDAP, což rozhodlo jeho poválečný osud. Nutno podotknout, že nacistické myšlenky nikdy veřejně neoslavoval a do této doby se nijak politicky neangažoval. Byť jeho žena byla velice aktivní a zastávala funkci místní vedoucí Nacionálněsocialistického svazu žen (NS-Frauenschaft). Díla Paula Gebauera odpovídala i nacistickým představám o umění a zobrazování německého člověka v německé krajině. Jeho obraz Hans Kudlich přináší sedlákům svobodu (Hans Kudlich bringt den Bauern die Freiheit) byl v roce 1941 součástí výstavy v nově vybudovaném Domě umění v Berlíně. Přesto byli manželé téhož roku v německých novinách označeni za “škůdce německého národa”, když dostali pokutu za ředění vodou mléka odváděného státu. Oba synové navíc byli povoláni do Wehrmachtu. Po válce byla jeho žena Hilda vězněna a to až do března 1946, což se podepsalo na jejím chatrném fyzickém i psychickém zdraví. Ve prospěch manželů Gebauerových se aktivně angažoval předseda místní správní komise a nejváženější český starousedlík v Sosnové, Václav Baran. Hilda nakonec nebyla odsouzena, neboť zájem na jejím odsunu převážil zájem na jejím stíhání. V srpnu 1946 byl Paul Gebauer v rámci vysídlení Němců z Československa odsunut do Bavorska. Zemřel 18. září 1951 ve věku 63 let v bavorském Harburgu. Známými výtvarníky se v Německu staly i jeho děti.
Paul Gebauer musel po odsunu Němců zanechat v Sosnové veškerý svůj majetek, včetně více než stovky svých obrazů. Jako díla dalších slezských německých malířů, byla i díla Paula Gebauera označena za esteticky nehodnotná a podle toho se s nimi také zacházelo. Obrazy byly tříděny, nabízeny muzeím, starožitnostem či školám pro výuku. Část byla uložena na půdě Slezského muzea v Opavě. Z depozitu pak obrazy po desítkách let vrátila na veřejnost až historička umění Anna Habánová, která Gebauerovi uspořádala v roce 2019 výstavu v Oblastní galerii Liberec.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
