Maršálek císaře Rudolfa II.

Maršál Russworm – fanfarón, skvělý válečník, výtržník a oblíbenec Rudolfa II. Nakonec se ale ucho utrhlo a mocní (v čele s komořím Langem) se postarali o to, aby jej před popravou nestihla zachránit ani císařská milost.

Christian Hermann Russworm se narodil v Sasku v roce 1565 a už v jednadvaceti letech se stal poručíkem tělesné stráže maršálka Christiana de Bassompierre. První ostruhy z bitev získal v Alsasku a Lotrinsku, ale v pětadvaceti letech zažil první pád. Jako v dalších případech za něj mohla jeho nezkrotná povaha. V Porýní se účastnil bouřlivých nočních pitek a skandálů, které na jeho hlavu snesly odstrašující trest. Velitel vojska jej odsoudil k smrti. Ale Russworm uprchl a nechal se naverbovat do jiné armády. Ve třiceti letech vstoupil do služeb císaře Rudolfa II., pro kterého organizoval vojsko proti Turkům v Uhrách. Brzy se vyznamenal i jako velitel a získal si skvělé renomé. Po několika vítězných šarvátkách se mu podařilo dobýt Budín, a když se vrátil ke dvoru, císař statečného velitele povýšil na polního maršála. Rudolfův oblíbenec si bezstarostně užíval života a krátil čas v nejrůznějších radovánkách. Ještě větší přednost však dával bouřlivým pitkám a ženám. Ale když vytáhl znovu do boje, jeho armáda slavila jen další úspěchy: nejprve na Turcích dobyl stoličný Bělehrad a posléze i Pešť.

V roce 1605 se vrátil znovu do Prahy. Nemohl tušit, že mu jeho nepřátelé připravili past. Russworm vedl už několik let spory s italskými generály. Nyní roztržka dosáhla vrcholu. Russworm si stěžoval na jednání generála Belgioiosa, který se v Uhrách dopustil mnoha vážných chyb. Císař jej jmenoval do čela komise, která měla generálovo jednání vyšetřit. To rozhodlo. V té chvíli se italská vojenská klika domluvila, že se oblíbeného německého maršála zbaví nadobro. Nepřátelé vymysleli lest. Pomocí prostředníků sdělili Russwormovi, že za všemi intrikami proti němu stojí Belgioiosův bratr, který žil také v Praze. Poté nastrojili jejich „náhodné“ noční setkání v jedné z malostranských uliček. Russworm tasil, stejně jako jeho sok, který byl však v nastalém zmatku zastřelen. Podrobnosti neznáme. Ze zločinu však byl obviněn Russworm a soud ho poslal na smrt. Čtyřicetiletý vojevůdce přišel v prostém františkánském hábitu, poklekl a dlouho se modlil. Pak se obrátil k popravčímu a požádal ho, aby ťal, až potřetí uslyší slova Ježíš a Marie. Přítomné poprosil o odpuštění a znovu se pohroužil do modlitby. Po chvíli se kat rozmáchl a jednou ranou mu sťal hlavu. Jen o pár minut později přiběhl posel s milostí od císaře. Rudolfa II. drželi úplatní rádci (v čele s proradným komořím Langem) stranou procesu a když si vzpomněl na svého oblíbence, bylo už příliš pozdě. Po vykonání ortelu přišili slavnému vojevůdci hlavu zpátky k tělu a ostatky nakrátko vystavili. Poslední odpočinek nalezl Russworm pod podlahou chrámu Panny Marie Sněžné, jeho hrob však nebyl nikdy nalezen.

Zdroj textu: Libor Budinský, Popravy slavných (2002)