Polský horolezec Krzysztof Jerzy Wielicki
Polský horolezec Krzysztof Jerzy Wielicki, narozený 5. ledna 1950, je pátým člověkem, který zdolal všech 14 osmitisícovek a tři z nich – Mount Everest, Kančendžengu a Lhoce – zdolal jako první člověk v zimě. Lhoce přitom zdolal sólovým výstupem.
“Byl to skromný silvestr. Pil jsem jen čaj.” Když polský horolezec Krzysztof Wielicki stanul 31. prosince 1988 osamocen na vrcholu Lhotse vysoké 8516 metrů, uvědomil si, že se vydal až příliš daleko. Nedoléčená páteř, kterou si zranil při letním lezení, se začala ostře hlásit o slovo. “Udělal jsem patnáct kroků a musel jsem si lehnout a počítat do dvaceti.” Technické obtíže překonávat nemusel a počasí stálo při něm, i když teplota klesla k mínus čtyřiceti. Ale bolesti jej trápily natolik, že při sestupu několikrát usnul na sněhu. Kdyby pod sebou nespatřil povzbuzující tečku postupující ze druhého do třetího tábora, snad by zavřel oči navěky. Leszek Cichy kvůli nemoci vzdal společný pokus o vrchol, ale teď v sobě vyburcoval zbytek sil, aby pomohl kamarádovi. Společně zalezli do malého stanu ve výšce 7200 metrů, kde Krzysztofem Wielickim dvě hodiny otřásaly křeče a zimnice. Snažil se jen do sebe dostat co nejvíce horkého čaje, odolat podchlazení a přečkat poslední mrazivou noc, která z něj vysávala poslední zbytky energie.
Na Broad Peaku dokázal vystoupit až na vrchol a sestoupit zpět do základního tábora za 22 hodin. Na Manáslu, Makalu a Šiša Pangmu vystoupil novými cestami, v druhém případě zvládl výstup i sestup opět během jediného dne. V roce 1990 uskutečnil první sólo výstup na Dhaulágirí, který navíc uskutečnil novou cestou. Roku 1995 zdolal sólo výstupem Gašerbrum II. Wielicki uskutečnil všechny výstupy s výjimkou jednoho bez pomoci umělého kyslíku. Vedl také neúspěšné polské zimní výpravy na K2 a Nanga Parbat. Je členem klubu dobrodruhů.
Mezi lety 1980 a 1989 platili polští horolezci za světovou špičkou. Žili v nesvobodném Polsku, a přesto se stali nejuznávanějšími himálajskými lezci. Přestože vyrůstali v těžké poválečné době, kdy se Polsko teprve vzpamatovávalo z válečných zkáz a kdy v zemi panovala tvrdá ruka komunistického režimu, její členové si vytvořili vlastní svět, díky kterému se mohli vydat na vlastní “lezeckou” cestu za svobodou. V době, kdy běžní občané Polské lidové republiky byli “chráněni” před Západem za železnou oponou, se tito dobrodruzi vydávali na expedice po Aljašce, Jižní Americe, Evropě, a především po Asii, která se stala jejich druhým domovem.
Zdroj obrázku Wikimedi Commons
