Kozáci během války v Podněstří (1992)

Jako kozáci se nazývaly svazy svobodných obyvatel jihoruských stepí a východní Ukrajiny, zemědělců a válečníků, kteří mluvili různými východoslovanskými dialekty. Existovala řada regionálních kozáckých svazů či vojsk, z nichž nejvýznamnější byli záporožští, donští, kubáňští a těrečtí kozáci. Nejčastěji sloužili k ochraně hranic carského Ruska a jako hlavní opora imperátora. Kozáckou tradici z velké části potlačil sovětský režim, ale s rozpadem SSSR došlo k nečekané renesanci těchto jednotek.

Během poválečného období se v Podněstří soustředila většina průmyslu v Moldavské SSR a v souvislosti s tím došlo ke značnému přílivu jiných národností ze SSSR a to především Rusů a Ukrajinců, což způsobilo rusifikaci Podněstří. V rámci perestrojky došlo k nacionalistickým tendencím Moldavanů a byl podán návrh zákona, díky kterému by byla jediným úředním jazykem Moldavské SSR moldavština. Vztahy se rychle vyostřily a válka de facto vypukla už v roce 1990, ale intenzivní boje začaly až na jaře 1992. Ruská 14. gardová armáda na moldavském území čítala asi 14 000 profesionálních vojáků. Důstojníci tehdy veleli 9 000 milicionářů, přičemž dobrovolníci přicházeli z Ruské federace: řada donských, kubánských, orenburských, sibiřských a místních podněsterských černomořských kozáků se zapojila do boje po boku separatistů. Tito kozáci doslova oprášili uniformy svých dědů – vznikly tak dosti bizarní fotografie ozbrojenců v mixu moderních i historických uniforem. Válka skončila v létě 1992, zásahem ruských jednotek, které byly umístěny, ve městě Bendery, kde probíhaly nejtěžší boje. Konflikt si vyžádal kolem 1 000 obětí, z toho 400 civilistů.

Zdroj obrázku Pixabay