Japonské vrzající podlahy Uguisu-bari
Přední japonská vysoká šlechta, která vládla v často znesvářených provinciích, byla velice ovlivněna “přehnanými” mýty o nindžích. Posedlí touhou nestát se obětí těchto nájemných zabijáků, nechávali si daimjóvé ve svých hradech stavět nejrůznější protiopatření. Hrad Inujama v prefektuře Aiči (nejstarší dochovaný japonský hrad) měl například posuvné dveře v zadní části soukromé místnosti, za nimiž bylo vždy připraveno několik ozbrojených stráží. Hrady též byly stavěny tak, aby bylo možno po celou dobu sledovat návštěvníky, od chvíle co prošli hlavní bránou.
Na hradě Nijō v Kjótu, který si nechal roku 1603 postavit Iejasu Tokugawa (1543-1616), když byl jmenován šógunem, tak najdeme jednu velice zajímavou vychytávku – unikátní “slavičí podlahu” Uguisu-bari (鴬張り). V podstatě jde o vrzající podlahu, která při chůzi vydává specifický zvuk podobný zpěvu Cetie trojhlasé (Horornis diphone). Jde o malého pěvce, v Japonsku známého pod jménem Uguisu (鴬), který hojně žije v křoví a charakteristickým pronikavým zvukem oznamuje příchod jara. Zmíněné podlahy využívají faktu, že suchá prkna při chůzi přirozeně vrzají. Spoje desek jsou ve tvaru obráceného V a při tlaku po sobě kloužou. V tomto případě ale byl efekt ještě umocněn hřebíky, které se pod tlakem třou o kovové svorky, čímž dochází ke specifickému zvuku. Není však jasné, zda jde o záměr, nebo k efektu došlo až v průběhu věků a opotřebení podlah. Legenda ale zmiňuje právě záměr ochrany před vetřelci, kteří by se pokusili nepozorovaně proplížit chodbami. Patrně si říkáte, že po této podlaze se museli dennodenně nějak pohybovat i strážci a sloužící. Řešením bylo, že si celá domácnost osvojila předem stanovený rytmus chůze, kdy lidé překračovali jednotlivá prkna a každý člen domácnosti dokázal přesně určit, zda se po podlaze pohybuje spojenec nebo nepřítel.
Nutno podotknout, že přes všechna tato přijatá opatření, bylo jen málo daimjóů, kteří nemuseli čelit pokusům o atentát. Žili tak obklopeni svými nejdůvěryhodnějšími generály, kteří svého pána neustále doprovázeli. Takeda Šingen (1521–1573), významný daimjó z období Sengoku (neboli období válčících států), dokonce doporučoval, aby každý daimjó měl po ruce dýku i při sexu s vlastní manželkou.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons a PxHere