Historie těhotenských testů
Moderní těhotenské testy jsou už dost nuda – počuráte kus plastu a hotovo. To naši předkové se u nich dokázali zabavit mnohem víc!
Před více než třemi tisíci let Egypťanky močily na pytlíky se semeny ječmene a pšenice, pokud semena vzklíčila, znamenalo to těhotenství – pšenice avizuje dívku, ječmen chlapce. Test ověřoval německý lékař Julius Manger a došel k závěru, že je úspěšný ze 70-85 %. Zajímavostí je, že moderní těhotenské testy fungují v podstatě stejným způsobem – detekují v moči hormon hCG (Choriový gonadotropin), který je produkovaný v placentě během těhotenství. Kolem roku 600 př.n.l. si Athéňanky vkládaly do intimních míst (ne, teď nemyslím krk) cibuli a pokud jí ráno čpí z úst, těhotná by být neměla. Řekové totiž věřili, že gravidita ženské orgány “uzamkne” a do těla přes ně nic nepronikne. O 200 let později doporučoval Hippokrates večer před spaním vypít roztok medu a vody. Křeče v břiše měly poukázat na těhotenství, ale zároveň jej neohrozit.
Ve středověku se v Evropě věřilo, že moč těhotných žen zreziví hřebík, změní barvu listu nebo bude domovem drobných živých tvorů. Na základě toho co dnes víme, je nepravděpodobné, že by některý z těchto testů skutečně dokázal správně odhalit těhotenství. O moc lépe na tom nebyl ani slovutný učenec Avicenna (Ibn Síná), praotec moderní medicíny, který při určování těhotenství používal uroskopii – tedy řídil se její barvou nebo zápachem.
Neméně bizarní však nebyl ani první z moderních testů, který dokázal těhotenství “přesně” odhalit. Tento test byl vyvinut v roce 1927 německými vědci Aschheimem a Zondekem. Zjistili, že injekce moči těhotné ženy sexuálně nezralým myším (samicím, nebojte) způsobí růst vaječníků a ovulaci. Test však trval velmi dlouho – ženy musely čekat nejméně měsíc po početí, navštívit lékaře co poslal moč do laboratoře a pak čekat nejméně další týden, než dostala výsledek. Test na mladých myších byl mírně vylepšen v roce 1931 americkým lékařem Mauricem Freidmanem, který je vyměnil za dospělé králíky – těm bylo snazší aplikovat injekci.
Vrcholem zmíněných testů na zvířatech však byl ten s žábou, který vyvinul britský vědec Lancelot Hogben. Drápatky vodní (Xenopus laevis) kladou vajíčka, tedy je není třeba pitvat nebo jinak “trápit” k posouzení ovulace. Navíc je lze znovu použít, což snižuje náklady. Tento test také přinesl výsledky mnohem rychleji – již do dvanácti hodin. Tato metoda zvýšila dostupnost těhotenských testů, ale stále vyžadoval odeslání moči do specializované laboratoře. Nemluvě o tom, že některé testovaly pouze moč zaslanou lékařem, což si často vyžadovalo i patřičné zdravotní důvody (potenciální komplikace). Většina žen se tak spoléhala s určením těhotenství na příznaky, jako je ranní nevolnosti a bolavá prsa.
Vše se změnilo v 60. letech, kdy vědci začali vyvíjet těhotenské testy nevyžadující použití živých zvířat, a proto je bylo možné provádět přímo v ordinacích lékařů. Zpočátku měly tyto testy jen obdobnou citlivost na hCG, ale začátkem 70. let Dr. Vaitukaitis, Braunstein a Ross vyvinuli test, který dokázal odhalit těhotenství pouhé 2-3 týdny po početí – v první den vynechání menstruace. Tyto nové testy již využívaly protilátky. No a dál už to znáte – pokud ne, tak se zeptejte lékárnice nebo mámy (potencionální babičky).
Zdroj obrázku Pexels
