Churchill o životě na cizích planetách

“Nejsem ohromen naší civilizací natolik, abych byl přesvědčen o tom, že zastáváme jediné místo ve vesmírném nekonečnu, kde se vyskytují živé myslící bytosti, anebo že vůbec vytváříme nejvyšší úroveň fyzického a duševního vývoje, který se kdy v ohromné škále časoprostoru objevil.” – Winston Churchill

Sira Winstona Churchilla si člověk obvykle vybaví jako věčně zamračeného buldoka s tlustým doutníkem, málokdo si ho ale dokáže představit jako dvaadvacetiletého příslušníka britské armády, který si v Indii v roce 1896 poctivě čte Darwinovu revoluční studii O původu druhů. Nebo jako vědeckého publicistu, který již v roce 1931 v The Strand Magazinu zveřejňuje článek Fifty Years Hence, v němž vysvětluje princip jaderné energie a jaderné fúze. V jiných textech najdeme pojednání o vývoji buněk atd. Churchilla lze zpětně reflektovat jako překvapivého a překvapujícího popularizátora vědy, který svůj přirozený zájem o sféru vědeckých objevů projevuje před, během i po skončení vlastní kariéry ve vrcholné politice. Byl prvním britským premiérem, který měl vědeckého poradce. Během druhé světové války Churchill podporoval rozvoj radaru a britského jaderného programu. Pravidelně se setkával s vědci, například s Bernardem Lovellem, otcem radioastronomie. Postaral se o vládní financování laboratoří a tím se nepřímo podílel na mnoha poválečných objevech a vynálezech v oblastech od molekulární genetiky až po rentgenovou krystalografii.

V období kolem roku 1938, patrně v reakci na světoznámou Válku světů, sepisuje Churchill jeden ze svých nejvýraznějších vědeckých textů vůbec – článek s tázavým názvem “Are We Alone in the Universe?” o potenciálním životě mimo naši sluneční soustavu. Na devíti stranách nejdřív velmi přirozeně shrnuje fakta o důležitosti vody pro vše živé, její přítomnosti v lidském těle a živých buňkách, aby následně přesně popsal svou teorii o tom, že jedinými potenciálně obyvatelnými planetami naší sluneční soustavy jsou pravděpodobně pouze Mars a Venuše. Předpovídá brzkou lidskou návštěvu Měsíce či Marsu a zdůrazňuje svou přesvědčenost o existenci megalomanského počtu exoplanet, které disponují vodními zdroji, atmosférou a teplotou vhodnou pro zrod života. Churchill dle všeho velmi pozorně četl výzkum astronoma Edwina Hubbla a pravidelně podléhal fascinaci průzkumem oblastí za hranicemi Mléčné dráhy. Patrně chtěl tento článek publikovat již v roce 1939, v nedělní příloze londýnských The News of the World, ale vzhledem k napjaté situaci v předválečné Evropě musel psaní přerušit. Text tak plně dokončil, byť nakonec nepublikoval, až v průběhu 50.let. Pozapomenutý rukopis je dnes uložen ve sbírce National Churchill Museum.

Zdroj obrázku Picryl a Wikimedia Commons