Abram Petrovič Hannibal

Ruský generálmajor Abram Petrovič Hannibal (1696-1781). Podle vlastního tvrzení se narodil jako syn náčelníka vesnice Lagon v Habeši a byl v dětství unesen tureckými otrokáři. V Konstantinopoli jej roku 1704 zakoupil ruský diplomat Sáva Raguzinskij a přivezl jako dar caru Petrovi. Panovník si inteligentního chlapce oblíbil a byl jeho kmotrem při křtu, který se konal ve Vilniusu v červenci 1705. Hannibal sloužil u carova dvora a v roce 1716 byl vyslán na studia válečného umění ve Francii, kde se zúčastnil války a přijal jméno podle antického vojevůdce Hannibala. Zmiňován je jeho přátelský vztah s Voltairem, který jej údajně nazval černou hvězdou osvícenství. Do Ruska se vrátil jako uznávaný odborník na ženijní vojsko, ale po smrti Petra Velikého upadl v nemilost a Alexandr Danilovič Menšikov jej poslal do vyhnanství na Sibiř. Po Menšikovově svržení se Hannibal směl roku 1730 vrátit a dostal místo profesora na vojenské škole v Pärnu. Později si vysloužil hodnost generálmajora, působil jako gubernátor Tallinnu a řídil výstavbu pevnosti v Kronštadtu. Obdržel Řád svaté Anny a Řád sv. Alexandra Něvského.

Na svém sídle v Sujdě jako první v Rusku pěstoval brambory. Byl známý také otcovským vztahem k poddaným, odmítal tehdy v Rusku běžné tělesné tresty. Znal se s otcem Alexandra Suvorova a doporučil mu, aby svému nadanému synovi umožnil vojenskou kariéru. Měl jedenáct dětí a jeho syn Osip byl dědečkem Alexandra Puškina. Ten o svém slavném pradědovi napsal prózu Mouřenín Petra Velikého, podle níž natočil Alexandr Mitta v roce 1976 film Jak car Petr ženil mouřenína. Abram Petrovič Hannibal zemřel 20. dubna roku 1781 v Sujda v Petrohradské gubernii.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons