Zubní červ

Zubní červ jako pekelný démon, jižní Francie, 18. století; Tato umělecká řezba ze slonoviny má tvar stoličky o výšce 10,5 cm, kterou lze rozdělit na dvě stejně velké poloviny.

V dějinách medicíny velmi dlouho vládla představa, že zubní kaz a následnou bolest zubu způsobuje červ, který se v zubu usadil. Poprvé se s tímto názorem setkáváme ve starých textech Mezopotámie (1800 př.n.l.). Je zde i návod, který doporučoval: “Zaraz jehlu do bolavého zubu, chytni červa za nohu!” Zubního červa jako nesmysl odsoudil až v roce 1757 řezenský přírodovědec Jacob Christian Schaffer. V 17. století radili někteří zubolékaři dát si do děravého zubu havraní lejno, pak se zub konečně zkazí a vypadne sám. K čištění zubů byla v minulosti doporučována vlastní moč. Léčení zubů měli v historii na starosti kováři a potulní operatéři na poutích. V 18. století vytvořil pařížský dentista Nicolas Dubois de Chérmant (1753–1824) umělé porcelánové zuby, o které měla zájem zejména šlechta. V roce 1822 je vylepšil Američan W. Peale a umělé zuby se začaly v Americe vyrábět v továrně sériově.

Zdroj obrázku Wikimedia Commons